Američané chytili Saddáma

Lov. Někteří z vás jste to možná slyšeli v rádiu a viděli v televizi. Taková zpráva člověku neunikne. „Ladies and gentlemen, we got him!“ řekl na tiskové konferenci Paul Bremer, správce Iráku, jinak právě v roli prodavače skalpů. Mladá fronta Dnes tento anglický výrok přináší na neobvykle vyvedené titulní straně i s překladem: „Dámy a pánové, máme ho!“ Vy už stejně víte o koho jde, i když na titulních stranách všech českých novin vypadá s tím dlouhým plnovousem a tou rozcuchanou čubřinou trochu divoce. Ano, je to Saddám Husajn, bývalý diktátor iráckého lidu. Promiňte otázku: „Kde je Usáma?“ Ne, shut-up, to sem nepatří, věnujme pozornost té události, kterou nám v přímém přenosu a hezky civilizovaně jako nějaké estrádní vystoupení, předvádějí Američané.

„Saddámův konec“, hlásí Mladá fronta Dnes. „Saddám Husajn dopaden“, křičí Lidové noviny. „Saddám chycen!“ dere se křik z hrdla také Právu. „Dopadený Saddám půjde před soud“ odlišují se trochu civilizovaněji Hospodářské noviny. „Bývalý vládce Iráku je v americkém zajetí od sobotního večera. Komando ho našlo v podzemním úkrytu ve vesnici Daúr nedaleko jeho rodného Tikrítu,“ píše Martin Novák v Hospodářských novinách na titulní straně. „Saddám byl hovorný a spolupracoval, nekladl odpor. Byl unavený a podle mého názoru smířený s osudem,“ cituje přitom velitele amerických sil v Iráku generál Ricardo Sáncheze. I když Američané přiznávají, že neustávající útoky neorganizoval Saddám, ale členové jeho bezpečnostních služeb a někdejší viceprezident Izzát Ibrahím Dúrí, má zadržení bývalého diktátora zejména psychologický efekt. Proto tolik hmbuku, proto takové mediální show.

Největší show z českých novin dělá Mladá fronta Dnes. Fotografie Saddáma je na titulní straně opravdu velká, zakrývá obvyklá tři patra novin, událost doplňují další dvě fotografie: na jedné jsou rozradostnění mladí Iráčené s českými samopaly (alespoň to tak vypadá), hned pod nimi americký prezident George W. Bush. Hlavní titulek (striktní sdělení: „Saddámův konec“) doplňují dva podtitulky: „Irácký diktátor Saddám Husajn byl dopaden“ a „Američanům unikal celých devět měsíců“. Tam, kde obvykle začíná hlavní článek je tedy fotografie těch veselých Iráčanů a první text je neobvykle sražen o patro níž. Hlavním článkem jsou tedy titulek a popisky ke dvěma fotografiím. Inu, neobyklá událost. Zajímavé rovněž je, že ta obří fotografie, na které i malé dítě diktátora i přes plnovous pozná, má zarážku: „Diktátor k nepoznání“.

„Saddám Husajn, zvyklý na obrovský přepych, ležel ve dva metry hluboké díře vykopané u jedné z chatrčí ve městečku Daúr. Byla sobota večer a kolem se už připravovalo šest set amerických vojáků. V půl deváté strhli polystyren, který díru zakrýval, a bývalého diktátora dopadli,“ píše novinář Petr Pravda pod titulkem „Saddám ležel v ´pavoučí díře´“a jako domicil k článku uvádí města: Bagdád, Praha. Každému je ale jasné, že Petr Pravda určitě není v Bagdádu, to je jen taková zvláštní vlstnost tvářit se, že jsme „byli u toho“. Je to všechno agenturní zpravodajství, většinou AP a Reuters, ale to není pro jistotu (a exkluzivitu) uvedeno. Lov na Saddáma je totiž také lovem na čtenářskou pozornost, kterou by taková zmínka mohla jenom rozptýlit pozornost.

Jednání o ústavě EU zkrachovalo

V Bruselu ale byli všichni. Každý list tam má svého člověka: Právo Helenu Landovskou, Mladá fronta Dnes Michala Mocka, Lidové noviny Milana Rokose a ty Hospodářské noviny zase Milana Fridricha (ten ale vypadá, že je externí korespondent), zprávu napsal Martin Novák. A proč je mají v Bruselu, a ne v Bagdádu? No, protože do Bruselu letěli většinou s premiérovým speciálem zadarmo, ale do Bagdádu, tam žádný speciální za peníze daňových poplatníků nelítá, milé děti. To by si totiž musely ty soukromé a nezávislé sdělovací prostředky platit ze svého. A to nechtějí – pouze Mladá fronta Dnes oficiálně hlásí, že má v Bruselu svého člověka. Ostatní létají a když přistanou, opíší to stejně z ČTK.

Co tedy píše ČTK? „Fiasko, jednání o ústavě EU zkrachovalo“ zní titulek podle Mladé fronty Dnes. „Summit o ústavě skončil fiaskem. Česko míří do tvrdého jádra EU“, oznamují Lidové noviny. A Právo? Nečekaně: „Summit o ústavě zkrachoval“. Vy, kteří sledujete vývoj každý den, víte, že hlavním problémem byla neústupnost Polska a Španělska, které chtěly uchovat získané hlasy v radě ministrů, ačkoliv proporčně mají víc než ostatní. Podle některých zpravodajů také Francie neměla už nervy na to, aby se celý víkend pokoušela přesvědčit přesvědčené. A Silvio Berlusconi? Ten pořád říkal, že má něco v kapse, a pak nic neměl.

Za poznámku stojí zmínka, kterou věnují Mladá fronta Dnes a Lidové noviny dokonce v titulku snaze premiéra Vladimíra Špidly být v „tvrdém jádru“. O co jde? Premiér tak patrně reagoval ve chvíli, kdy Francie vystartovala se svou myšlenkou vytvořit s Německem „avantgardu“ a pokračovat dál také s těmi, kteří si nepotřebují vybíjet na summitech své postkomunistické mindráky. Znovu to vyvolalo úvahy o vícerychlostní Evropě. Premiér Špidla v tu chvíli měl říct, že chce být v té „první skupině“. To je velmi překvapivé, ale zajímavé. Mnohem zajímavější, než staré známé výkřiky hradních poskoků, že by přijetím ústavy vznikl „superstát“.