Češi o svých „desítkách“ vojáků říkají: Neustoupíme!

Změna. Španělsko obrací kurs. Neuplynul ještě ani jeden den od vítězství španělských socialistů a José Luis Rodríguez Zapatero, nový nastupující španělský premiér, se už nechal jasně slyšet: jdeme z Iráku. „Pokud se kontroly nad zemí neujme OSN a okupanti se nevzdají politické nadvlády, španělské jednotky se vrátí. Nejzazší mez je 30. červen,“ řekl Roadríguez, jehož výrok z nejmenované agentury citují dnešní Lidové noviny pod palcovým titulkem: „Španělsko stáhne vojáky z Iráku“. Také Mladá fronta Dnes, stejně jako Právo, věnují tomuto tématu hlavní články listu.

První list dává hned v podtitulku akcent na to, že rozhodnutí nového premiéra přichází krátce po vražedném atentátu v Madridu, kde zahynulo na 200 lidí. Pod hlavním titulkem „Španělé: Odejdeme z Iráku“ stojí podtitulek s textem: „Po vražedných útocích teroristů chce nová španělská vláda stáhnout své vojáky“ a druhý dodává: „Spojenci jsou znepokojeni“. Z agenturní recyklace dnes nevybočuje ani Právo, když titulkuje hlavní text slovy: „Španělsko chce své vojáky z Iráku“.

Deník Právo podobně jako Mladá fronta Dnes (a další dnešní české listy) citují silácké vyjádření polského premiéra Leszka Millera, že stáhnutí vojáků rovná se „přiznání, že teroristé jsou silnější“. Svá slova doprovodil sdělením, že Polsko své vojáky nestáhne a je připraveno ponechat si i velení kontingentu ve středním Iráku „až do konce roku“. K siláckým výrokům se připojili i čeští politici.

TIP: Jak funguje okamžitá půjčka pro dlužníky, půjčka na ruku nebo online půjčka ihned?

Česká republika ovšem na rozdíl od 2400 polských vojáků disponuje pouze „desítkami“ a máme-li věřit tabulce Lidových novin na straně 3 o současných vojenských silách v Iráku, je jich rovných 92! Méně už má pouze Albánie, Gruzie, Slovensko, Kazachstán, Makedonie či Moldavsko. To ale nebrání českým politikům, aby si nehonili tričko. „Závazek, který jsme na sebe vzali, máme dodržet,“ naparuje se exkluzivně v dnešní Mladé frontě Dnes místopředseda ČSSD a ministr vnitra Stanislav Gross.

Také další borci z ČSSD jsou tvrdí jako skála: „To nejhorší, co bychom teď mohli udělat, by bylo ustoupit,“ říká reportérům listu Vladimír Laštůvka, šéf zahraničního výboru sněmovny.

Zase „nový Mnichov“?

Sloupkař Lidových novin František Šulc, známý svým hrdinným angažmá na amerických transportérech v Iráku, míní, že španělské rozhodnutí je legitimní. „Vzhledem k načasování po útocích v Madridu je to ale krok, dobrý jedině pro teroristy,“ dodává v textu s názvem „Dvakrát špatně“. Šulc soudí, že první špatný krok udělali svým chováním v Iráku Američané, Evropané jsou ovšem pod silným tlakem veřejnosti. „Evropští politici se tomu nesmějí podvolit,“ píše pevně Šulc.

Musejí najít společnou řeč mezi sebou a poté s USA,“ dodává překvapivě. Zatímco na titulní straně se Šulc snaží být vyvážený, v analýze na straně 3 se už odhodlaně zaštiťuje experty, kteří ústup Španělů přirovnávají… k Mnichovu (mluví o tom americký analytik Joshua Muravchik z American Enterprise Institute – převodové páky Bushovy administrativy). Ach ten Mnichov, co bychom asi dělali, kdyby nebyl? Museli bychom si ho snad vymyslet?

Určitě, protože i na straně 8, které věnují Lidové noviny názorům, se o tento neuralgický bod českých dějin ve svém komentáři opírá i Pavel Máša, kmenový komentátor listu. Titulek? „Evropa není jen mnichovanská“ – aha, pozor!

Podtitulek napoví: „Útok na Španělsko může urychlit posilování bezpečnosti EU“ a klíčové souvětí zní: „Výsledek politických diskusí by měl vést k potvrzení vize silné Evropy, které je cizí mnichovanská politika i krmení molocha terorismu.“ Máša posílá zároveň malý vzkaz premiéru Vladimíru Špidlovi. Čiň se Špidlo čiň, píše Máša a ptá se na českou strategii. To, že strategiemi Špidlovi analytici „jenom hýří“, nemůže být pochyb. Máša je ale galantní, pouze připomíná, že by měla být k dispozici. Neříká, že není…

Vicepremiér Mareš v cele

A co doma? Veselo. Nejde o to, že by jindy bylo nějak jinak, ale veselou formu vazby – a to rovnou na Václavském náměstí a ve vězeňském mundúru – zvolila organizace Člověk v tísni, aby připomněla, že na Kubě jsou vězněni disidenti. Jako první hupnul do cely vicepremiér Petr Mareš. Jeho vězeňskou fotografii přináší v Lidových novinách fotograf ČTK Michal Doležal.

Je vážně dobrá. To, že by si takový konec svého předsedy přáli zejména pražští unionisté se můžeme dočíst hned na straně 2 pod titulkem „Unionisté se hádají o místa na eurokandidátce“. Autoři Petr Kolář a Jan Kubita upozorňují na to, že „vidina společné kandidátky“ do Evropského parlamentu (míněna ta US-DEU s Cestou změny, LiRA a ODA) prý „krachuje ještě předtím, než se na ní straničtí lídři stačili dohodnout“. Inu, logika obou novinářů je opravdu třeskutá, protože, mezi námi, jak může krachovat něco, co ještě není?

S tím si ale kluci hlavu nelámou a účelově využívají i jedné věty, kterou jsem jim sám řekl, ovšem v mnohem širším kontextu. Na to jsme ale v Lidových novinách již dávno zvyklí, že se píší blbosti, které nemají se skutečností nic dočinění.

 Vážně, proč by si s tím kluci lámali hlavu, že? Papír snese všechno…