Dítě si ubližuje

Potřebovala bych poradit nebo nějak nasměrovat ve svém problému s dcerou. Je jí 16 let a až na malé výkyvy s ní nikdy nebyly problémy, a to ani ve škole. Ovšem nedávno jsem si na její ruce všimla škrábanců, jako by je měla pořezané.

Na otázku, co to má, mi odpověděla, že se pořezala. Že jí to prý dělá dobře. Dále jsem také zjistila, že má na ruce vyřezané jméno kluka. Řekla mi, že si takto ubližuje již delší dobu a že to přede mnou vždy nějak maskovala. Prý to stejně není moje věc.

Nevím, jestli je to nějaký druh poruchy, nebo jestli jí mám najít psychologa. Mám strach, že se jednou pořeže hlouběji a nebudu ji už moct pomoci. Prosím, poraďte mi, jsem zoufalá.

Odpověď z poradny

Dobrý den, je pochopitelné, že vás to vylekalo, nicméně je vidět, že s vámi dcera mluví, což je důležité. Asi by bylo vhodné se zeptat na onoho kluka, zda je s ním v kontaktu. Zda je to láska opětovaná nebo není, jestli má také něco vyřezané na ruce apod.

Určitě se také zajímejte o to, jak se má. Jak prožívá dospívání, jestli má nějaké kamarádky, kterým se svěřuje, nebo je uzavřenější a tak dále.

Věnuje se kromě školy i jiným aktivitám? Fyzickou bolest si člověk někdy způsobuje proto, aby ulevil bolesti psychické. Aby upustil napětí, které jej sužuje a přesměroval pozornost. U mladých lidí může jít i o způsob, jak se vypořádat s nějakým problémem a překonat nějakou překážku.

Sebepoškozování, jak se takové chování nazývá, může mít i hlubší příčiny a pokud by se mu nevěnovala pozornost, může vyústit i ve vážnější následky, např. v izolaci od ostatních lidí, neustálé stupňování sebepoškozování a v nejhorším případě v sebevraždu.

Dobré je, jak jsem se již zmiňovala na začátku, že dcera o tomto problému mluví a že vy jste si toho všimla. Je důležité, aby se rodiče zajímali o své děti, a to i ve věku, kdy samy děti dávají najevo, že o to moc nestojí. Jsou to přece stále naše děti a je jisté, že co se jim děje, se týká i nás rodičů.

Myslím, že návštěva psychologa nebo terapeuta by pro dceru i pro vás byla dobrá. Pokud se odborníkovi podaří odstranit primární problém, sebepoškozování vymizí.

Sebepoškozování dětí

Sebepoškozování je velmi závažný problém, který se týká mnoha dětí na celém světě. Jedná se o nezdravý mechanismus zvládání, který se používá ke zvládnutí emocionální bolesti nebo trápení. Často je známkou skrytých problémů s duševním zdravím, jako je deprese, úzkost nebo trauma.

Děti, které se sebepoškozují, se mohou cítit zahlceny svými emocemi a nemusí vědět, jak se s nimi vyrovnat. Mohou mít pocit, že jsou příliš malé na to, aby o svých problémech mluvily s dospělými.

Mohou se také stydět nebo se stydět o nich mluvit. Sebepoškozování může být pro děti způsobem, jak vyjádřit svou bolest a trápení způsobem, který jim připadá bezpečný a zvládnutelný.

Sebepoškozování je často známkou toho, že dítě bojuje s citovou bolestí nebo trápením. Je důležité brát příznaky sebepoškozování vážně a ihned vyhledat pomoc. Existuje mnoho forem sebepoškozování, včetně řezání, pálení, škrábání nebo bití, kterého si navenek málokdy někdo všimne, maximálně dívky nebo kluci ve sprše po tělocviku. Je důležité rozpoznat toto chování jako příznaky trápení a netrestat dítě.

Vyslechnout a nabídnout pomoc

Je důležité s dítětem o jeho sebepoškozujícím chování mluvit a povzbuzovat ho, aby své pocity vyjadřovalo zdravým způsobem. Rodiče, učitelé a další důvěryhodní dospělí mohou pomoci tím, že dítě vyslechnou a potvrdí jeho pocity.

Důležité je také poskytnout dítěti odbornou pomoc, například poradenství nebo terapii, která mu pomůže naučit se zdravějším mechanismům zvládání.

Sebepoškozování je závažný problém a nemělo by se brát na lehkou váhu. Je důležité brát příznaky vážně a zajistit dítěti pomoc. Vytvořením bezpečného a podpůrného prostředí mohou dospělí pomoci dětem naučit se zdravě vyjadřovat své emoce a vyhnout se nebezpečnému a destruktivnímu chování, jakým je sebepoškozování.