Bydlení s duševně nemocným příbuzným – problémy, řešení, zkušenosti

Duševní onemocnění se nevyskytuje v takové míře jako onemocnění fyzické, přesto je potřeba mu věnovat pozornost a náležitou péči. Neléčené psychické problémy mohou vyústit ve vážný problém. Jak situaci vyřešit, pokud je někým takovým blízký příbuzný?
Modelový příklad: V domě s ženou a rodiči bydlí ještě bratr, který je duševně nemocný. Již byl jednou hospitalizován na psychiatrické léčebně. Nyní má rodina pocit, že je s ním zase něco v nepořádku. Chová se stejně jako před minulou hospitalizací.
Odmítá jíst, v noci nespí a chodí po bytě. Občas rodině sprostě nadává a vyhrožuje, následně propadá pláči. Někdy se už rodina bojí, aby se jim něco nestalo, nebo aby neudělal něco sobě. Mají strach. Mohou v této věci pro něj něco udělat?
Nedobrovolná hospitalizace
Soužití s osobou, která je duševně nemocná, je někdy velmi složité. Podle zákona č. 20/1966 Sb. o péči a zdraví lidu, § 23 je možné osobu, která jeví známky duševní poruchy, či je pod vlivem drog a zároveň ohrožuje-li sebe nebo své okolí, hospitalizovat i bez jejího souhlasu.
To především znamená, že je možné nedobrovolně hospitalizovat duševně nemocnou osobu, která někoho fyzicky ohrožuje nebo u které je reálné nebezpečí sebevraždy nebo vážného sebepoškozování.
V takovémto případě má rodina možnost kontaktovat policii nebo záchrannou službu, která takovouto osobu převeze do nejbližší psychiatrické léčebny. Tomuto se říká nedobrovolná hospitalizace a splnění zákonných důvodů pro tuto hospitalizaci poté zpětně zkoumá okresní soud, v jehož obvodu se nachází dané zařízení (léčebna, nemocnice).
To znamená, že převzetí osoby bez jejího souhlasu musí léčebna do 24 hodin oznámit příslušnému soudu a ten poté do sedmi dnů rozhodne, jestli byly skutečně splněny zákonné důvody pro hospitalizaci. V takovém řízení má nedobrovolně hospitalizovaný člověk ze zákona právo být v řízení zastoupen.
Pokud by rodina nechtěla věc řešit takto razantně, je možné prokonzultovat mužův zdravotní stav s jeho ošetřujícím lékařem, či psychiatrem. Případně si s bratrem promluvit a nenásilně mu pomoci zprostředkovat kontakt na odborníky, kteří by mu mohli pomoci s nemocí bojovat ambulantní formou. Záleží, zda si bratr svůj nynější stav připouští a byl by ochoten jej řešit.