Nejvšestrannější český vytrvalec Petr Pechek

pechek-1342068875-8490156

V rámci mého soukromého běžeckého týdne v druhé polovině června jsem se dvakrát postavil na start závodu, kde nechyběl asi momentálně nejvšestrannější český vytrvalec Petr Pechek.

Kutná Hora, Praha – Běžecký závod, samozřejmě krom mistrovských republikových závodů, dovoluje amatérskému běžci stanout na startovní čáře spolu s nejlepšími českými běžci. A mezi ně člen slavné běžecké rodiny Pechků rozhodně patří.

Petr Pechek, běhající za Maratonstav Úpice,  je dvojnásobný mistr republiky v maratonu, loňský vicemistr světa v terénním běhu z americké Havaje, skvěle ale běhá i na dráze, důkazem je toho čerstvé páté místo na 5000 metrů z republikového šampionátu ve Vyškově. Pechek výborně běhá i směrem nahoru, tuto sobotu reprezentuje ČR stejně jako kutnohorský Libor Bucifal na ME v běhu do vrchu v Turecku.

Já jsem se s Petrem Pechkem „utkal“ na tradičním pražském desetikilometrovém BODu (Běhu Olympijského Dne). Od začátku bylo jasné, kdo z nás vyhraje. Já jsem (marně) věřil v čas pod čtyřicet minut, pomáhal mi v tom i pacemaker Jiří Zajíc. Ale velké vedro a dusno sehrálo svou roli, to se nakonec podepsalo i na přesto skvělém výkonu Petra Pechka, který suverénně vyhrál za 32:26, v nejlepším čase za posledních pět let historie závodu. V ženách kralovala Kamila Gregorová za čas 37:20.

„Měl jsem v plánu prolomit hranici 32 minut, ale asi to dusno mi v závěru sebralo potřebné síly. A běželo se mi hůř o samotě v druhé polovině závodu,“ líčil po doběhu Pechek. To já jsem dopadl téměř o deset minut hůře, čas 40:59 nepatří mezi mé nejhorší, ale ani nejlepší. Prohru z Prahy jsem chtěl Pechkovi vrátit o čtyři dny později na jednom z nejextrémnějších trailových běhů u nás, na třetím podniku Salomon Trail Running Cupu, Běhu na Ještěd. I zde byl Petr Pechek pasován na jednoho z favoritů, pod Ještěd se sjela vrchařská špička i přes to, že se jen den předtím běželo na Lysou horu v rámci Adrenalin cupu. Na startu se třeba objevil i jeden z nejlepších světových klasických lyžařů-sprinterů, domácí David Kožíšek. A nebo třeba Petra Havlová, vítězka kutnohorské Dačického 12 z roku 2010, jasná účastnice vzpomínaného ME v Turecku. Organizátoři postavili 11,4 kilometrů dlouhou trať s převýšením 600 metrů, která vedla první polovinu do kopce na dominantu Liberce. Druhá půlka byla ve znamení místy až extrémních seběhů zpátky do místa startu. Petr Pechek se samozřejmě hned od začátku držel na předních pozicích, já jsem si hlídal umístění v první třetině závodníků. Ačkoli nohy jsem dost cítil ze sobotního Krkonošského půlmaratonu, nějak jsem to rozběhl a v cíli se radoval z času pod jednu hodinu. To Petr skončil o několik míst vepředu, nakonec doběhl druhý v čase 46:13, zvítězil Radek Groh z TJ Dvůr Králové za 44:23. Mezi ženami zvítězila sestra Petry Pavla Havlová v čase 50:47, Vavák bral 30. místo v čase 57:52.

Zase brzy se určitě s Petrem Pechkem na nějakém závodě potkám a už předem vím, kdo se bude radovat z vítězství. Nejen nade mnou, ale většinou  i v celém závodě. Bude jím Petr Pechek, maratónec, vrchař, mistr republiky, dráhař, krosař, ale hlavně běžec, kterému dělá běh radost. A na výkonech je to znát.