Ještě jednou ke kongresu ODS aneb Sociální dávky pro každého

Orientace.

„Tak nám skončil kongres ODS, paní Müllerová,“ říkají teď chlapi v hospodách. „Ano? A copak se tam stalo?“ ptá se jeden. „Právě že nic,“ odpovídá druhý. „Aha, tak to je dobře!“ shodli se oba. Tak nějak by se dal shrnout názor, který dnes na titulní straně pravicových, kdysi snad intelektuálních Lidových novin prezentuje jeden z těch redaktorů, který je opilý, i když není v hospodě. To není pomluva, milý čtenáři. To je bohužel pravda…

Redaktor Petr Kolář píše: „Kongres ODS nic zvláštního nepřinesl, Topolánek není silný lídr a straně jen těžko vyjde sázka na deklarovanou slušnost.“ A proč to píše? Inu, protože to píší ostatní. A pokud máte náladu prokousat se tou prázdnou vatou až na konec sloupku, zjistíte, že právě to „nic“, je to „vono“. Čteme: „Na kongresu ODS se skutečně nic zvláštního nestalo. Strana ´jen´ ukázala důvěru ve vedení, touhu vyhrát volby a představila recepty, podle nichž chce vládnout. Ale to není tak málo. Pravicový volič může být spokojen.“ Za takový blábol by Kolář měl dostat na minutu padáka.

Ale proč se tímto blábolem vlastně zabýváme? Ne, to není proto, že by opilec Kolář byl tak zajímavý novinář (on není opravdu vůbec ničím zajímavý), bohužel ale více než dobře prezentuje tu tendenci české žurnalistiky, že fandit ODS se může i tím, že o ní nic nenapíšu. To už totiž zavání ztrátou novinářské soudnosti, neřku-li orientace vůbec. Nejsilnější opoziční strana by si totiž zasloužila opravdu lepší komentáře. Pokusme se je přesto v dnešním tisku najít, i když to možná bude cesta zarůbaná. Ano, vraťme se sloupkem Petra Koláře „Ještě jednou ke kongresu ODS“, který o víkendu skončil.

Veteš na třetí cestě

Co přinesl? Nejlépe se tématu věnuje levicové Právo. A hned několika autory. Sloupkař Pavel Verner soudí, že kongres ODS přinesl „veteš“. Tak se alespoň jmenuje sloupek, který se zabývá novou Topolánkovou „hláškou“ – ano, to je ten „chlap s gulema“, „prázdný a falešný Topol“ – jinak také předseda ODS Mirek Topolánek. Takže teď ta „veteš“. „Mirek Topolánek se na brněnském kongresu vzepřel medvědářům a krysařům, co by chtěli ODS nahnat do velké koalice. Tím bezelstně přirovnal sebe i spolustraníky k oněm hnaným zvířátkům. Proč by ne, v přírodě se to má tak, že jak medvědi, tak krysy, jsouce zahnáni do kouta, začínají být agresivní,“ píše Verner.

Topolánek na sjezdu mluvil o „veteši“, a myslel touto novou metaforou z ostravské ohrádky příměr, který tak trochu zavání vyrovnáváním se s nepřáteli ve vlastních řadách. Vnitřní nepřítel… Řeč je zejména o panu Antonínu Pečenkovi, členu ODS, který se nyní o kuratelou Davida Ratha nuceným správcem Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Řeč ale byla také o těch, kteří by snad rádi upekli s premiérem Jiřím Paroubkem velkou koalici – a to proti úmyslu vedení, které by nejraději všechny vylufovalo. Redaktor Verner si na rozdíl od redaktora Koláře všiml, že hlavním tématem ódeesáckého rojení v Brně nebyly recepty, jak vládnout, ale strach… z možnosti nevládnout vůbec.

„Čím víc se na něm mluvilo o nerozborné jednotě, tím víc bylo zřejmé, že partajní šrouby jsou vyviklané. Jinak by Václav Klaus, jenž vyzýval ke slušnosti v politice (jak to ale dělat se ´shitujícím´ Topolánkem?), nevaroval před zrníčky vzájemné nedůvěry. Jinak by sám nezpochybnitelný vůdce Topolánek nevzkázal veteši ve straně, že ji, sebou nebude tahat na modrou cestu ke šťastným zítřkům,“ píše Verner. Jiný komentátor téhož listu Alexandr Mitrofanov píše: „Z víkendového kongresu ODS vzešlo nové poselství: ´Skutečná solidarita má konzervativní, nikoli socialistické základy. Nestydíme se za slovo sociální, socialisté nám ho jen na čas ukradli, schovali za něj svou neschopnost. Řekl to Mirek Topolánek,“ napsal Mitrofanov. Autor soudí, že ODS „prodává novou orientaci“, zatímco externí politolog Jiří Pehe (opět Právo) poněkud tendenčně míní, že „Topolánek se vydal třetí cestou“. Pehe píše: „Čeští voliči se mohou radovat. V nové ODS si opravdu každý najde to své. Nejsilnější pravicová strana se hodlá stát i nejsilnější levicovou stranou: má v plánu radikální neoliberální reformy, kterým chce ovšem pro jistotu cudně říkat ´změny´. V jejich rámci ale vybuduje sociální stát, o kterém se ČSSD ani nesnilo. Chce být vstřícná, ale také nekompromisní. Nebude už kritizovat EU, ale kritiky současné EU se nevzdává, zejména po volbách.“

Směr: sociální stát

Takže? Během kongresu ODS se skutečně nic zvláštního nestalo? Podle výše uvedených komentátorů se musely v Brně přímo metat kozelce, kolik se toho tam dělo. Redaktor Kolář byl asi na baru, pokud tam vůbec byl. Šéfkomentátor Mladé fronty Dnes Martin Komárek vidí hlavní téma kongresu ODS takto: „Peněženka volí líp“. „Poprvé v novodobých dějinách nemusí volič spoléhat na své sympatie ani na ideologii. Hlasovací lístek se stal zbožím a má svou cenu jako druhdy kuponová knížka,“ píše. Podle komentátora Komárka jde nyní hlavně o to, zda máte v ruce kalkulačku nebo zda ještě volíte srdcem. Komentátor je stále na straně srdce. To jeho kolega Karel Steigerwald, který srdce nemá, ba i svou duši kdysi prodal, to vidí takto… Nebudu moc napovídat, zkrátka ódeesácky: „Kongres ODS přišel s novinkou: dosti detailně formulovaným novým projektem sociálního státu. Novinka to vlastně není – i nynější český sociální stát jede podle projektu, který v první polovině devadesátých let realizovala vláda ODS. Socialisti jej používají, aniž k němu něco svého přidali. Nové je, že se ODS k sociálnímu státu, tedy k tomu, co stejně dělala, hlásí.“

Komentátor Hospodářských novin Jan Macháček si zas pro změnu zalistoval slabikářem politologie, a vylovil termín „soucitný kapitalismus“. A protože Macháček má rozhled, brousí si pilu na amerických a britských stromech. „ODS zjevně přesměrovává kormidlo. Míří nejen do středu, ale chce zabrat i hodně vlevo. Zapadá tím do světového vývoje možná i víc, než sama tuší,“ píše. A co tuší Macháček? To není moc jasné. Když nám předestírá své široké znalosti z reaganismu a thatcherismu, uzavře poněkud pochybnou bernou minci. „S hodnocením soucitné pravice je to těžké. Spektrum pohledů může být různé: záleží totiž na tom, jsme-li pravověrní ideologové, pragmatici či cynici.“ Moudrosti by se v Macháčkovi nedořezal. „ODS měla vždy svalnaté pravicové řeči a levicovou praxi. Vyhraje-li s touto novou ideologií volby, pak alespoň zaniká prostor pro nemravný nesoulad slov a činů. Jen se musíme modlit, aby ODS nakonec nezačala se sociálními demokraty závodit, kdo víc zadluží republiku. Podle prvních výpočtů to vypadá, že takové nebezpečí je docela reálné,“ uzavírá svalnatě. Ano, bohužel: Moudrost Macháčkovi nesluší!

Přesto všechno je to ale více, než bychom si mysleli z jednoho sloupku mezitím zapomenutého redaktora. Na kongresu ODS se toho stalo vlastně více než dost. V atmosféře vzájemného podezřívání a rozkolů (a nadrženosti z bezmoci) se ODS rozhodla nalakovat modrý sud, který duní prázdnotou trochu veselejší oranžovou. Ne, to není ani rudá, ani růžová. Oranžová byla na Ukrajině revoluce. Co s tím má společného ODS?

Že se v tom neorientujete?