Klausova oprávněná sebechvála aneb Erupce otců zakladatelů


Kapitalismus. Víte, kdy se v Československu poprvé objevilo na veřejnosti slovo „kapitalismus“? Že už si to nepamatujete? Ale to je opravdu, ale opravdu velká chyba. Protože, kdybyste to náhodou opravdu nevěděli, tak s tím přišel Václav Klaus, jinak také prezident „všech občanů“ České republiky a „zvláště některých“ v ODS, jejichž je čestným předsedou.

„Slovo kapitalismus, které je dnes naprostou samozřejmostí, jsem poprvé řekl v nějakém veřejném projevu a s jistým ostychem a opatrností jsem se rozhlížel, jaká na to bude reakce,“ řekl Klaus v úterý na akci, která nesla logicky – jak to mívají tito neomylní lidé ve zvyku – narcistní název: „15 let od obnovení kapitalismu v naší zemi“ a svolalo ho Klausovo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) v Národní domě. Vskutku dojemné…

Stojí přesto za zmínku, si této sebechvalné aktivity všimnout, neboť ukazuje, s jakou snadností si tu Klaus přepisuje voluntaristicky dějiny, termíny a paměť lidí, kteří si to zažili na vlastní kůži. Pokud snad někdo nemá stejný názor, není pozván, protože s ním se o zjevených pravdách nediskutuje.

Kdo nepřišel? Ale, takový jeden zapomenutý ekonom, který zůstává v paměti snad už jen těm nepodstatným liberálům, jmenuje se: Tomáš Ježek. Že ho neznáte?

A kdo tam byl? Takže po pořádku: Vladimír Dlouhý, Karel Dyba, Ivan Kočárník, Dušan Tříska a Marián Čalfa. Otcové zakladatelé. Pamatujete?Na fotografiích byl ale včera  vidět v Právu i Jiří Dienstbier, člověk z tábora „disidentů“, které Klaus na akci označil za „protivníky kapitalismu“. Seděl v publiku. Celkem prý bylo v Národním domě na 700 lidí. Taková jedna malá manifestace…

Sebechvála Klausovi nesmrdí

Česká média si akce všimla. Dnes v nich vycházejí první komentáře. Ten téměř triumfující s názvem „Klausova oprávněná sebechvála“.

„Někdejší Československá socialistická republika byla státem s extrémní rolí státu v ekonomice. V míře „tuhosti“ centrálního řízení ekonomiky předstihovala většinu socialistických zemí s výjimkou Severní Koreje, Albánie a Kuby. Transformace řízená Klausem a ostatními reformního ekonomy – vzpomeňme alespoň Vladimíra Dlouhého, Tomáše Ježka, Karla Dybu, Dušana Třísku či Ivana Kočárníka – dokázala během několika málo let udělat z neekonomického režimu poměrně slušně fungující středněpříjmovou ekonomiku,“ píše Pavel Kohout, ekonom PPF, jednoho z fondů, který na ní vydělali velké peníze, v dnešních Lidových novinách. Že občas sebechvála smrdí?

To Kohoutovi v zásadě nevadí: „Málokdo si uvědomuje, jaké náklady a zklamání jsme si ušetřili budováním kapitalismu bez přívlastků. Klausův projev může leckomu znít jako sebechvála – avšak oprávněná sebechvála.“

A aby snad trochu odlehčil svému svědomí, dodává: „Co lze reformátorům vytknout, je ledabylý postoj vůči kapitálovému trhu. Ten lze vysvětlit tím, že reformní ekonomové se kapitálovými trhy příliš nezabývali. V bývalé ČSSR bylo možné aplikovat například některé prvky monetarismu, který byl proto studován poměrně pečlivě. Ale kapitálové trhy? V této oblasti zde odborníci scházeli. A bylo to bohužel znát. Období po ukončení kuponové privatizace se reformátorům nepodařilo. Na neregulovaném kapitálovém trhu se děly ošklivé věci.“

V deníku Právo se do akce pustil jeden z vrchních komentátorů Martin Hekrdla pod názvem „Erupce otců zakladatelů“: „Co se to vlastně v Praze v úterý dělo? Nostalgická pařba veteránů jedné krkolomné plavby na Ostrov pokladů? Nebo vzpruha pro programově vyhaslou pravici v roce trojích voleb? V tom druhém případě záměr nemusí vyjít. Vždyť i mnoho – velmi mnoho – lidí, kteří si dovedou vážit dnešní otevřené společnosti, využít jejích možností a celkem slušně v ní žít, pracovat a myslet, může být nejnovější ideovou erupcí z pravicových jícnů naopak zneklidněno.

Ale nejen narcismem jednoho stárnoucího prezidenta živ je člověk. Mimochodem, škoda, že mu zatím ještě nikdo nepostavil sochu – nebojte, brzy to někoho třeba z Mladých konzervativců napadne (vždyť už je i na známkách).

A co se jinak děje? Právo píše, že v kuchyni ČSSD vznikl materiál, kterak si nezavřít dveře před KSČM. Něco nového? „Sociální demokracie nesmí před volbami zaujmout žádné kategorické stanovisko vůči KSČM. Napsal to ve svém důvěrném vnitrostranickém materiálu Volební strategie ODS a jak jí čelit (K analýze XVI. kongresu ODS) politický poradce premiéra Jiřího Paroubka Oto Novotný,“ píše dvorní novinář Alexandr Mitrofanov.

V komentáři, kde se tématu věnuje více, doplňuje: „Utajený materiál ČSSD ukazuje, že soc. dem. špičky nelžou voličům ohledně svého vztahu ke KSČM ani ve veřejných vyjádřeních. V takových aktech X jako Novotného analýza by jeden při troše fantazie, která nechybí hlavně pravicovým politikům a spoluobčanům, mohl čekat top secret plány na převzetí moci se soudruhy z Politických vězňů a závazek zvolit Miroslava Grebeníčka prezidentem. Jenže premiérův poradce, který už léta rozpracovává strategii a taktiku strany, v zásadě opakuje totéž, co mnohokrát veřejně řekl sám Paroubek.“

Nic nového.