Lucie Talmanová v rozhovoru v příjemném prostření francouzské hospůdky na Starém městě pražském

S paní Talmanovou jsem se sešla v příjemném prostření francouzské hospůdky na Starém městě pražském. Rozhovor s ní probíhal ve velmi přátelském duchu. Vždy, když jsem jí položila otázku, tak se na okamžik zamyslela a pak odpovídala velice soustředěně a klidně. Povídaly jsme si jak o jejím mateřství, tak i o její nové politické dráze.

Vím, že než se vám Nicolas narodil, měla jste předsevzetí, že se vám podaří skloubit vaše zaměstnání s mateřstvím. Dnes už jsou Nicolasovi tři roky. Do jaké míry se vám tato předsevzetí podařila splnit?

Podařilo se mi to do té míry, že jsem velmi dobrovolně a poměrně nadšeně rezignovala na jakékoliv další požitky soukromého života. To znamená, že s ostudou mohu prohlásit, že jsem za poslední tři roky byla asi tak třikrát v divadle, dvakrát v biografu a o těch dámských radostech typu kosmetika apod., o těch raději nebudu hovořit, protože na ně nezbyl čas. Je to výhoda, možná relativní, pozdního mateřství, protože jsem neměla pocit, že o něco přicházím. Takže zpět k otázce. Je to hlavně o organizaci času a o podpoře v rodině.

Dále jste někde řekla, že aby dítě mělo šťastné dětství a následně i život, je potřeba se s ním půl hodiny denně mazlit. Dodržujete to?

To není z mé hlavy, to kdysi řekla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Astrid Lindgrenová a je málo těch, kteří by rozdali tolik štěstí dětem, jako tato dáma. Vzala jsem to jako velmi kvalifikované, a musím teď říci, že i díky praxi správné vyjádření. Ano, dodržuji a velmi ráda.

Máte s manželem rozdělené rodičovské funkce? Tím myslím, že ty chlapečkovské věci má na starosti on a ten maminkovský dohled naopak vy?

U tříletého dítěte to ještě asi takhle přesně oddělit nejde, ale sebekriticky musím uznat, že s tatínkem je můj syn správný chlapík a se mnou je mazlík. Přísnější je tatínek. Ale nejdůslednější a nejlepší vychovatel u nás je babička. Já a dědeček jsme slabšími články. Takže pilíři výchovy Nicolase jsou tatínek a babička.

Vzhledem k tomu, že jste rodilá Pražačka by mě i naše čtenáře zajímalo, jaký máte ke Kutné Hoře vztah?

Před nedávnem jsem se snažila jednoduchým násobením spočítat počet všech víkendů v mém dětství a dvouměsíčních prázdnin, které jsem na Kutnohorsku strávila. A vyšlo mi bezmála sedm let čistého života ze svých 43 let. Ten vztah vznikl někdy v mém absolutně ranném dětství. Myslím, že rodiče mě poprvé posadili do vlaku, který jezdil z Vršovického nádraží do Ratají nad Sázavou asi tak, když mi byly 3 měsíce. A od té doby tam trávíme každou volnou chvíli.

Jako malé dítě jsem se vždy těšila na výlet do Sedlce do kostnice, protože to byl takový malý horor v přímém přesnosu, pak následovaly romantické procházky okolo Kutnohorských památek až jsem se nakonec dopracovala ke Kutnohorským hospodám :-). Dnes je pro mě toto město zase úplně něčím jiným. Vzhledem k tomu, že se tam odehrává má kampaň do senátu, tak jsem tam v této době prakticky dnes a denně.

Jaký je váš senátní obvod?

Tento obvod prochází třemi bývalými okresy. Tedy Kutnohorským, Benešovským a Havlíčkobrodským. Takže je poměrně různorodý a Kutnohorsko zaujímá dominantní část.

Co vás přimělo k tomu, abyste vyměnila politickou práci ve sněmovně za kandidaturu do senátu?

Původně jsem byla přesvědčená, že své působení v politice nadobro opustím. Mé angažmá v poslanecké sněmovně jsem opravdu ukončila. Bylo to také samozřejmě vyvoláno atmosférou, která v minulém volebním období ve sněmovně panovala. A ta odradila mnoho lidí od pokračování ve své politické práci. Pak ale přišla velmi nečekaně nabídka na kandidaturu do senátu právě od místních, kteří věděli, že mám vřelý vztah k tomuto kraji a že ho navíc dobře znám. A i práce bude pochopitelně rozdílná. Zatímco v poslanecké sněmovně je poslanec více vázán ke své straně, tak v senátu je vázán svou zodpovědností vůči svým voličům. A to je právě to, co mě velmi, velmi láká. Vzhledem k tomu, že je zde volena konkrétní osobnost, tak má senátor možnost a povinnost být mnohem blíže ke svému volebnímu obvodu. Každý by měl svého senátora znát a mít také možnost se na něj v případě potřeby obrátit. Současně jsem přesvědčená, zejména z důvodu stanoveného Ústavou pro věkovou hranici pro vstup do senátu, že výkon senátorského mandátu by měl být čestnou, prestižní a nehonorovanou funkcí.

To je slovo do pranice! A jak myslíte, že tento váš názor bude přijat?

To pochopitelně nevím, ale minimálně se pokusím o správnosti tohoto názoru přesvědčit co největší množství lidí. Zatím jste fakticky první, komu tuto svoji představu sděluji, takže uvidím, jakou to vyvolá reakci. K tomuto závěru jsem dospěla i díky svým dlouholetým zkušenostem v politice. Jsem přesvědčená, že by to mohlo českou politickou scénu posunout kvalitativně někam dál.

Co byste na Kutnohorsku chtěla podpořit, co byste ráda změnila, v jaké oblasti byste ráda pomohla?

To je to, co právě já chci slyšet od svých voličů. K tomu bude sloužit i moje volební kampaň, kterou jsem naplánovala jako kontaktní. To znamená, aby každý, kdo bude mít zájem v průběhu bezmála dvou měsíců, co bude kampaň probíhat, se se mnou mohl potkat. A já budu chtít od jednotlivých občanů slyšet, co je trápí. Budu všemi svými silami hledat možnost, jak jim pomoci. Právě díky tomu, že v politice mám hodně kontaktů a hodně zkušeností. Když použiji to nenáviděné a zprofanované slovo lobbista, tak je mým cílem stát se vlastně lobbistou za uskutečnění všech dobrých nápadů a oprávněných zájmů a připomínek svých voličů.

Navštívila jste Galerii Středočeského kraje?

Samozřejmě! Nikdo ode mne nebude asi očekávat, že budu chválit práci hejtmana pana Ratha, ale já učiním pro tentokrát výjimku a pochválím ho. Protože GASK je velmi velmi význačný kulturní počin. Těším se na Svatováclavské slavnosti, které budou v Kutné Hoře probíhat. Jejich součástí je také ochutnávka vín. Jestli to můžu prozradit, tak i já tam budu jako obsluha u jednoho z vinařských stánků v pozici číšnice. Bude mi ctí a potěšením se také touto cestou setkat se svými voliči.