Mladá podnikatelka je připravena vstoupit do politiky, aby se v této zemi skutečně něco změnilo

Monika Němcová byla aktivní ve studentském hnutí roku 1989. Nyní, dvanáct let po listopadu, je tato mladá podnikatelka připravena vstoupit do politiky, aby se v této zemi skutečně něco změnilo. Za politickou stranu Cesta změny kandiduje jako jednička v Jihočeském kraji.

Jaké důvody vás vedly k tomu, že jste se v listopadu 1989 angažovala?

Spíše bych se zeptala jaké důvody by mě měly vést k tomu, abych se neangažovala. Bylo naprosto jasné, že to je nadlouho poslední šance, jak něco změnit, i když dnes již nemám představu o tom, že by celou sametovou revoluci spustili právě studenti, byť jsem byla jednou z nich. O mé diskriminaci komunistickou stranou se nechci široce rozvádět (vyhození z práce, nepřijetí na VŠ po období několika let, domovní prohlídky, předvolávání na StB atd.), byli jsme na tom všichni stejně a dnes necítím již žádnou křivdu, ostatně to bylo mé rozhodnutí se nepodílet na budování socialismu a komunismu, které považuji za rovnocenné fašismu. Komunismus je pro mne dějinnou deviací, která v dnešni společnosti, která – jak věřím – stává se humánnější a humánější, nemá místo.

Přesto jste se poté věnovala spíše podnikání. Proč?

V roce 1990 jsme byli téměř všichni na stejné startovní čáře. Byl by hřích té šance nevyužít. Všichni jsme měli stejné tretry, stejně nevytrénovane svaly, jen chuť běžet. Podnikání je výzva, ukaž co umíš. Můžete plánovat, použivat finanční nástroje, vzdělávat se, ale v podstatě nevíte, co bude zítra. Malým firmám dnes stačí několik větších neuhrazených faktur a složí se jako domeček z karet. Při podnikání v České republice je Skylla a Charybda za každým rohem, neplatící, rigidní justice, místy komická legistativa, všemocné banky, komplikovaná daňová politika. Já mám ale výzvy ráda a ráda práci, která za mnou zůstává.

Co vás přivedlo do Cesty změny?

Projektu Cesta změny se od konce léta 2000 účastnilo velké množství odborníků a mně blízkých lidí z různých oblastí: sociologové, ekonomové, podnikatelé a zástupci z občanských iniciativ. V tomto velmi kreativním prostředí posléze vznikl velmi kvalitní program, který se stal také základem pro budoucí program Cesty změny. Strana byla koncem října registrována a v březnu roku tohoto roku jsem byla zvolena první místopředsedkyní. Na čele Cesty změny stanul Jiří Lobkowicz, který je pro mne určitou zárukou kvality tohoto projektu. Nebudu zastírat, že to byl také on, který na mne zapůsobil svou noblesou a širokým rozhledem.

Co chcete nabídnout oproti zavedeným stranám?

Jmenujeme se Cesta změny: předpokládejme tedy, že v určitých oblastech politiky nabízíme změnu, mě osobně zajímá změna prostředí pro malé a střední podnikatele, daňová reforma a reforma státní zprávy. Zajímá mně připravenost firem na vstup do Evropské unie, který považuji za naprosto nedostatečný. Nemohu dále sledovat pohodu a pocit nedotčenosti, se kterými vládnou opoziční strany, ovšem s dodatkem, že koho jsme si zvolili, toho máme. Věřim, že Cesta změny bude alternativou pro všechny soudné lidi, kterých jak věřím, nemáme v ČR málo. V tuto chvíli kandiduje na 300 jednotlivců, kteří se do projektu CZ pustili i přesto, že není ověřen, nemůže nabídnout tučné platy a do voleb jde zatím pouze se silným přesvědčenim, že to má smysl. Mnoho z nás věnuje svůj čas politice na úkor svých zaměstnání, rodiny, volného času, finančních prostředků. Jistě je jednodušší sedět na zahradě ve stínu lípy a stěžovat si, že stát se nestará a nestojí to za nic. Nebo se zapřít jako buldok a řict – nepustím. Myslím, že nové politické strany také mají snížený práh bolestivosti – visíte za zuby, tlučou vás a vy prostě visíte, dokud to jen trochu jde. Politika není o procházce růžovým sadem.

Jste mladá žena, kterých není v české politice mnoho. Cítíte to jako handicap?

Necítím to jako handicap, ale jako výhodu. Ženy domýšlí věci do konce a jejich způsob boje je méně očekávaný, často obsahuje složité peripetie, kterým muži nerozumí. O tom je politika – shromažďujete informace, prosazujete své ideje, kvůli který to všechno děláte, ale musíte to dělat vynalézavě a chytře, a pokud možno při tom nekašlat na desatero přikázání a solidni lidskou poctivost. Asi jako v životě, ne? Ženy musí být politicky chytré kočky: vzdělané, chytré, soudné, kompetentni. Muže mám ráda, ráda s nimi pracuji, i když přiznávám, že mi trvalo nějaký čas, než mne vzali na vědomi i v obchodě. Obchod je prostředi žraloků, tak já jsem takový lodivod. Mám radost, že v CZ je opravdu velký podíl žen, myslím, že jsme v tomto směru nejotevřenější českou politickou stranou. Ať už je řeč o kandidátkách, jakými jsou například Naděžda Hubáčková, Helena Frankebergerová, Marie Herclíková, Petra Bartáčková. A to už vůbec nemluvím o hlavní kanceláři, kde odvádějí skvělou práci generální manažerka Monika Beňová, mluvčí Kateřina Poslední a v informačním centru Pavla Škachová. Právní sekci velmi dobře řídí mladá právnička Irena Lazurová, ke které chovám velký respekt a přátelství zároveň.