Pan doktor David Rath, miláček českých žen

Já ráda Ratha, ty ráda Ratha… S dovolením si pomáhám jazykolamem, abych vyřešil politikolam. Zvláštní politicko-společenskou anomálii, která se v našich krajích vyskytuje. Pominu skutečnost, že mne zcela fascinuje, jaká další samolibá star se vydrala vzhůru do české vlády (hezky se navzájem s panem premiérem chválí, hezky si na tiskovkách notují, všimli jste si?).

Ale zaráží mne fakt, že novopečený pan ministr zdravotnictví již dopředu prozrazuje, že je své ženě nevěrný, že žije dvěma životy, ve dvou rodinách. To je něco, co by ve většině ostatních západních států zlomilo politikovi vaz.

Nebudu nad tím lamentovat, nebudu pana novoministra odsuzovat, v jistém ohledu je to jeho věc. A jistě by se pro to našlo i nějaké lidské vysvětlení. Ale zároveň – vždyť politik by měl být vzorem bezúhonnosti! Žít ve dvou rodinách současně a ještě to veřejně přiznat, to cti netratí? Proč tohle politikům u nás opakovaně prochází? A proč dokonce jako kdyby tím chtěli u veřejnosti sbírat kladné body?

Netřeba zmiňovat aféru s Billem Clintonem ani podobné avantýry (a jejich dopady!) na kariéru ostatních politiků toho „civilizovanějšího světa“. U nás je to jinak. Kupříkladu u pana prezidenta Klause a jeho slečny Kláry jsem se dokonce nemohl zbavit dojmu, že je to celé nějak narežírované, jakoby k vylepšení image přísného pana profesora, k posílení jeho zdání lidskosti.

TIP: Jak funguje rychlá půjčka ihned nebo Zaplo půjčka?

Ženy po něm šílí

U pana novoministra Ratha je to jiné. Mne osobně příliš nevábí a spíše podivnou arogantní sebejistotou odpuzuje, ale ženy prý po panu doktorovi šílí. Anebo, abych nepřeháněl, prý jim imponuje. Já ráda Ratha, ty ráda Ratha, častují se možná jeho spolupracovnice na chodbách kolegiálním pokývnutím. Budiž.

Nám nevadí (téměř), že politik je nevěrný, že žije dvojí život, a nejen to: my jsme připustili, že žijeme v prostředí korupce a zbahněného materialismu, my jsme dopustili, že duchovní smysl z našich životů uniká. Myslím si, že tyhle věci souvisí s naší ztrátou víry v Boha. Ztratili jsme respekt a nemáme se komu zodpovídat. Jak se domníváme, vše je dovoleno. Ztratili jsme měřítko, a pokud někdo ze západních lidí zaštiťuje své úmysly nebo činy Bohem, pokládáme ho za pokrytce. Proč se dovolává něčeho tak abstraktního?

Ale Bůh je síla skutečná a víra v něj je logickým vyústěním mnoha lidských životů. Vím, o čem mluvím. Myslím, že jsme bolavá společnost, a stále přemýšlím, jak včas napravit ty anomálie plynoucí z komunistického dědictví tuposti a zpustošenosti – a z vyprahlosti ateistického myšlení.

TIP: Co je to obchod Wish?