Po optimistickém období počátkem 90. let opět převažuje apatie vůči veřejnému dění

Pasivní kritika k ničemu nevede. Chci jít svým příkladem, protože si myslím, že Cesta změny (CZ) má nejen kvalitní program, ale i kvalitní lidi, říká Milan Urban, lídr CZ ve Středočeském kraji, v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes.

Proč jste se rozhodl kandidovat do parlamentu?

V naší zemi opět po optimistickém období počátkem 90. let převažuje apatie vůči veřejnému dění – lidé mají stále pocit, že nemohou nic ovlivnit. Na jedné straně každý dbá na osobní svobodu, chce mít neustále možnost volby a na druhé straně si nechá politiky a jimi uplatňovanou politikou zásadním způsobem rozhodovat o životě – špatnými zákony, vnitřní a zahraniční politikou, všeobecně akceptovanou normou amorálního chování a dalšími dobře známými jevy z posledních dvanácti let (a čtyřiceti předtím). Pasivní kritika však ještě nikdy ničemu nepomohla a já chci jít tímto rozhodnutím příkladem pasivním kritikům. Cesta změny mě oslovila nejen svým programem, ale také lidmi, kteří ho reprezentují. Tím, že většina z nás je úspěšnými profesionály ve svých oborech a nejsme zatíženi kontroverzní politickou minulostí a nikdo z nás není ani součástí současné politické „elity“. My nemusíme slibovat voličům, že budeme napravovat chyby, kterých jsme se za posledních dvanáct (a možná i více) let dopustili. Cesta změny nemusí kupříkladu pokrytecky slibovat průvan v byrokracii, kterou nejprve sama předtím vytvořila. Osobně nezastávám směr hledání fiktivní „české cesty“, ale aplikování všeobecně uznávaných norem evropské civilizované společnosti – státu zákona a pořádku. My se o tuto republiku nechceme přetahovat ani doprava ani doleva, ale chceme jít s jasnou vizí vpřed!

Proč by měli voliči volit právě vás?

Více než dvacet let jsem žil v zahraničí a mohl porovnat germánský a anglosaský životní styl a náhledy na svět. O to více mohu ocenit a vážím si historie, jedinečnosti místa a morálních hodnot, které byly této zemi a národu vlastní po staletí, jakožto součásti křesťansko-demokratické evropské kultury. Je na čase aby si konečně 99% společnosti čestných a poctivých lidí, kteří se přirozeně drží v pozadí, přestalo nechat vládnout 1% ekonomicko-politické kliky bez jakýchkoli skrupulí! Cítím povinost před sebou, vlastní rodinou a dětmi snažit se zastavit současnou demagogii polopravd a polovičatostí, diletantismu a amorálnosti. Jako hlavní úkol vidím plné a rovnoprávné začlenění České republiky do Evropské unie. Evropa prosperuje i bez nás, my však jsme bez ní odkázáni k úpadku. Šokuje mne současná rostoucí hysterie kokretní politické strany proti vstupu, která pod rouškou “hájení národních zájmů” ve skutečnosti hají zájmy velmi krátkozraké, ne-li osobní. Pouze se snaží zamezit tomu, aby se vstupem do unie jim někdo mohl koukat do karet.

Jaké změny byste chtěl v parlamentu prosadit?

Cesta změny je první ryze evropskou liberální stranou u nás. Pevně věřím, že voliči pochopí nutnost alternativní strany, překlenou chybný mýtus „propadlého“ hlasu a dají nám důvěru dostatečným počtem hlasů, abychom se stali parlamentní stranou. Co pak bude následovat? I jako nejmenší strana spustíme vlnu aktivní politiky a návrhů nových a úprav stávajících zákonů napříč celým spektrem. Vždyť to, co se ve sněmovně děje je skandál. Dá mi za pravdu celá řada realisticky a spravedlivě smýšlejících poslanců. Čeho bychom chtěli dosáhnout? Je třeba oprostit parlament od politiky partajních knížek, slepé stranické disciplíny a vznikání umělých kočkopsů na základě vzájemných dohod a ústupků politických klubů. Proč kupříkladu nevyzkoušet princip tzv. backbenchrů z anglické dolní sněmovny, kde poslanci hlasují podle vlastního svědomí, vědomí a zodpovědnosti vůči voličům a ne aby drželi partu?

Jaké problémy považujete za nejzávažnější ve Středočeském kraji?

Středočeský kraj je jakýmsi širokým prstencem kolem Prahy a je neustále v jejím závěsu, díky dlouhodobému principu centralizace moci v Čechách. Neexistuje centrální středočeské město, ale řada větších okresních měst. Navíc řekněme 30 kilometrů od Prahy na jedné straně a 50 kilometrů od německých a rakouských hranic na straně druhé nastává jakési vzduchoprázdno ekonomického rozvoje. Toto vidím jako hlavní problém. Je třeba cíleně pohlížet na Prahu a Středočeský kraj jako na velkou aglomeraci po způsobu Velké Paříže či Londýna. Správně byla nastartována podpora strategických zahraničních investorů a vytváření průmyslových zón (zřízením Czechinvest). To je však pouze začátek.

Je třeba podpořit další sektory – zakládání výzkumných a vývojových technologických a administrativních parků nadnárodních společností a ruku v ruce podpořit malé a střední místní podnikatele na ně navazující. Dalším bodem je nutné dobudování dopravních okruhů kolem Prahy a dalších okruhů v rámci kraje včetně veřejné dopravy.