Premiér hledá do EU komisaře, co umí jazyky

Jazyky. Zmatení jazyků popletlo premiéra Vladimíra Špidlu. A my, řadoví a trochu natvrdlí občané, se nestačíme divit. Proč jsme vlastně hlasovali o vstupu této krásné země do Evropské unie, když vláda nemá lidi! Ano, pokud máme věřit našim seriózním sdělovacím prostředkům, nemůže sehnat premiér této země nikoho, kdo by uměl dobře nějaký cizí jazyk do funkce evropské komisaře! „Hledání komisaře vázne na jazycích“, píší Lidové noviny. Deník Právo tento problém neřeší, zabývá se ovšem především jmény na tuto prestižní funkci: „Špidla chce za komisaře Teličku nebo Kořínkovou.“ Mladá fronta Dnes tento problém neřeší, kluci tam určitě mluví hned několika jazyky!

„Pro působení v Bruselu je nezbytná bezchybná znalost angličtiny, francouzštiny nebo němčiny,“ píší Lidové noviny. „A právě neznalost cizích jazyků seznam vhodných jmen citelně redukuje,“ pokračují noviny. A kdo tedy umí žbleptnout nějakým tím cizím jazykem? „Podle informací LN jde o bývalého ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera, který hovoří anglicky a francouzsky. Dalším uchazečem je bývalý ministr Petr Lachnit, který podle stranických kolegů za poslední měsíce viditelně zlepšil svou angličtinu. Jedinou ženou na neoficiálním seznamu je někdejší ministryně Květoslava Kořínková, která ovládá angličtinu. Největší podporu v ČSSD i u koaličních partnerů však nadále disponuje velvyslanec při EU Pavel Telička, který zvládá výborně francouzštinu a angličtinu a dobře hovoří i německy,“ píší noviny. Zajímavé charakteristiky – jelikož měl autor těchto řádků možnost slyšet uvedené osoby cizím jazykem mluvit, obává se přesto, že hodnocení jsou značně nadsazená – a to u všech…

Do Bruselu rudý hadr?

Jestli by nakonec nebylo nejlepší, abychom vybrali někoho kvalitního, o kom by se takové zprávy nemusely psát! To Právo se těmito nadějemi nezabývá a spekuluje pouze nad jmény. Ve hře jsou podle listu překvapivě opravdu jména, která jsou uvedena v Lidových novinách. Takže „Špidla chce Kořínkovou nebo Teličku“. Paní Kořínková, dáma s tituly před i za jménem, je dlouholetá matadorka ČSSD, které zastávala v dopravním aparátu vysoké normalizační funkce, v nichž věrně sloužila až do roku 1989. Pavel Telička, typický produkt pozdní normalizace až teprve nedávno prozradil, že jej k jeho vstupu do KSČ před rokem 1989 přivedl pouze mladistvý arivismus. To máme tedy dobré kandidáty, jen pohledět! Oba se ovšem osvědčili…

Premiér Špidla měl oznámit předsedovi Evropské komise celkem tři jména, při takovém handrkování to bude vizitka – a prý to bude jenom jedno jméno. „Některé kandidáty bychom měli, ale jsme realisté, kteří vědí, že některá jména působí na ostatní jako rudý hadr,“ řekl zdroj z Unie svobody listu Právo. Není rudý hadr jako rudý hadr, že?

Bush čelí obvinění

O tom, jak se lže v Čechách, víme. O amerických lžích, které spadají pod velmi přísnou přísahu s hrozbou tzv. impeachmentu, včera promluvil bývalý ministr americké vlády Paul O´Neill, který tvrdí, že prezident George W. Bush byl rozhodnut zaútočit na Saddáma Husajna okamžitě po nástupu do Bílého domu. „Obvinil prezidenta“, píše Mladá fronta Dnes a uveřejňuje O´Neillovu fotografii v pravém „dvojáku“; na fotografii z agentury AP vidíme exministra s levou varovně zvednutou rukou. Píše o tom také Právo pod titulkem: „Bush čelí vážnému obvinění z vlastních řad“. Vedoucí redaktor zahraniční rubriky Jiří Roškot píše s odkazem na týdeník Time: „Prezident George W. Bush neměl žádné konkrétní důkazy o iráckých zbraních hromadného ničení, když hledal způsob, jak Saddáma vojensky svrhnout.“  

Vystoupení O´Neilla je součástí promotion na knihu Rona Suskinda s názvem „Cena Loajality“. „Během 23 měsíců, po které jsem tam byl, jsem nikdy neviděl nic, co bych charakterizoval jako důkaz zbraní hromadného ničení,“ cituje Právo O´Neilla, jenž zasedal v prezidentově Radě pro národní bezpečnost. Mladá fronta Dnes připomíná, že je možné O´Neillovo vystoupení považovat za „osobní pomstu“ Bushovi. „Oficiální místa jeho slova nijak nekomentovala. Podle vládního představitele citovaného týdeníkem Time však nebyl O´Neill v takovém postavení, aby dostával informace o zbraních hromadného ničení,“ píše list.

Zmatení jazyků?

Zdá se, že zmatení jazyků se děje nejen v Čechách a nejen Evropské unii, zmatení se navíc netýká pouze schopnosti různými jazyky mluvit. V tom bychom mohli dokonce vynikat. Vezměte si třeba Brusel, tam se zdá nebudeme muset mít zas tolik tlumočníků, jak by napovídala procedura výběru komisaře. Píší o tom dnešní Hospodářské noviny: „Podle zdrojů v Radě EU žádali Češi relativně málo tlumočení, v každém případě méně než Poláci; výhodně se také dohodli se Slováky, že v některých výborech stačí pro obě země buď čeština nebo slovenština. Uspořili tudíž peníze a vysloužili si pověst odhodlaných polyglotů.“