Romská populace musí aktivně vstupovat do politiky a jasně hájit své zájmy

Cesta změny je politickou stranou, která by chtěla být romským voličům partnerem k diskusi o skutečné změně vládnutí v České republice. Jiří Lobkowicz, předseda Cesty změny, v rozhovoru pro měsíčník Amaro Gendalos říká, že romská populace musí aktivně vstupovat do politiky a jasně hájit své zájmy.

Počítala vaše strana někdy s romskými kandidáty do voleb? Ano/ne, proč?

Cesta změny je otevřena zájemcům o změnu politiky. Proto jsme se nikdy nevychýbali ani zástupcům romských kandidátů. Chápeme romskou problematiku jako naléhavou a v mnoha případech dokonce alarmující: uvědomujeme si velmi přesně dopad, jaký ttyto případy mají na pověst českého státu. Při tvorbě kandidátek jsme ale bohužel v žádném regionu nesetkali se zájmem ze strany Romů. Nemyslím si ostatně, že je nutné podbízet se komukoliv, kdo neprojeví zájem. Naši volební manažeři nikoho předem nediskvalifikovali: vždy jsme chtěli, aby naši kandidáti byli lidé, kteří dokáží zastupovat zájmy občanů této země, a mají s ní alespoň základní zkušenosti například na úrovni lokální. Když se podíváte na naši kandidátku, zjistíte, že jsou tu nejen podnikatelé, starostové, lékaři, ale i dělníci, řemeslníci a lidé ze širokého spektra občanské společnosti, včetně zástupců občanských iniciativ (například ze Sdružení „Děkujeme, odejděte!“).

Je na vaší kandidátce do letošních voleb romský kandidát? Pokud ano, v jakém kraji a na kolikátém místě?

Ne, bohužel.

Obsahoval program vaší strany někdy zmínku o postavení národnostních menšin a řešení tématů s nimi spojených?

Vycházíme z občanského principu, který vnímá občany jako sobě rovné. Proto máme při zmínce o občanech na mysli také romskou populaci, která je sociálně velmi specifická. Řešením je podle mne zejména aktivní zájem samotným Romů, kteří nejlépe, co je trápí. Vím, že existuje několik významných iniciativ, ale ani jedna, pokud vím, se do parlamentu nechystá. Cesta změny poměrů v této zemi vede přes přímé zastoupení romské populace v nejvyšším zákonodárném sboru České republiky. Nikdo nemůže nabízet řešení, které nevychází ze zkušeností těch, který se to citlivě dotýká.

Jaký je váš názor na ztotožňování se politiků i s těmito tématy?

Obávám se, že často je názor politické elity předpojatý, populistický a řešení nevycházejí ze skutečné znalosti problémů. Přesto musím ocenit některé kroky, které vedly k pokusu o částečné řešení problémů například zastoupením romských asistentů ve veřejné správě. Odvaha některých osobností, jakou je třeba paní Jarmila Balážová, by mohla být velmi inspirující i pro další mladé ženy a muže.

Jaký nejideálnější způsob integrace kandidátů z příslušníků národnostních menšin znáte a preferujete?

Lidé se nedělí na černé a bílé, žluté nebo rudé. Já jsem katolík, a proto vím, že všichni jsme si před Bohem rovni. Společné soužití rozdílných sociálních a etnických skupin nevyřešíme žádným nařízením: lidé se musí naučit toleranci a pochopení odlišností. Role církví, občanských sdružení, nadací, obecně prospěšných společností je klíčová pro integraci české společnosti. Předsudků tu ale existuje mnoho, a vím, že tu ze dne na den nezmizí. Role policie, která by měla být partnerem každému občanu, tu často bývá nedostatečná. Se znepokojením sleduji absurdní případ slovenské novinářky Denisy Havrlové, která byla obviněna z újmy na cti. Vím, že takové případy se dějí i v Čechách.

Máte zájem o romské voliče, co jim můžete nabídnout?

Samozřejmě. Přejeme si, aby Romové byli zastoupení v parlamentu. Každý občan, pokud chce v této zemi něčeho dosáhnout, by měl překročit vlastní obavu, že to nedokáže. Ale musím velmi otevřeně říct, že v situaci, kdy existuje nejednost a roztříštěnost romské komunity, je bohužel těžké tyto zájmy hájit. Nebojte se být sami hrdými občany!