S Kateřinou Daczickou v sedmém nebi

Vzhledem k tomu, že Kateřina Daczická žije v Praze, setkaly jsme se v kavárničce Sedmé nebe. Paní Kateřina je velice příjemná půvabná mladá dáma, která je plna odhodlání dát opět slávu a lesk nejen jménu Dačický, ale také zviditelnit v každém smyslu slova velkého renesančního kutnohorského rodáka, který měl velký vliv na vývoj celého českého kronikářství. Hned na začátku našeho rozhovoru jsme se s Kateřinou shodly, že obě milujeme film Otakara Vávry Cech panen kutnohorských. Ale Zvíkovského raráška, hru kterou napsal Ladislav Stroupežnický na motivy návštěvy jejího praprapra… strýce na hradě Zvíkov, Kateřina doposud neviděla.

Jak jste vlastně spřízněna s Mikulášem Dačickým z Heslova? Protože je všeobecně známo, že zemřel bezdětný.

To je pravda, on sám děti neměl, ale měl nevlastního staršího bratra Tobiáše z otcova prvního manželství a z této linie právě pochází náš rod. Dnes žije 6 přímých potomků Tobiáše Daczického. Je to je můj otec, sestra, já, tátovi 2 bratranci a synovec. Pokud se ptáte kolik generací nás od Tobiáše dělí, tak je po mužské linii k mému tátovi 10 předků – táta je jedenáctý a já dvanáctá nositelka rodového jména Daczický (á).

Všimla jsem si, že vaše jméno se píše Daczická, zatímco Mikuláš je Dačický. Čím to?

Je to v případě Mikuláše díky „počeštění“, nicméně my jsme si zachovali jméno původní. To „počeštění“ není správné, jen to lidi mate a občas se stává, že nám říkájí, že my vlastně nejsme ti správní „Daczičtí“, když jsme s „cz“ a ne s „č“. Ale to samozřejmě není pravda a můžeme to heraldicky dokázat. To je prostě to samé, jako kdyby pana ministra Schwarzenberga najednou začali psát „Švarncenberk“. Tak to se stalo bohužel s Mikulášem.

Přibližte prosím našim čtenářům náplň Nadačního fondu Mikuláše Dačického z Heslova

Fond založil můj otec, setra a já letos v červnu. Jde nám o zviditelnění slavného kutnohorského rodáka. Dále pak o uchování části středověké kultury v Kutné Hoře a v neposlední řadě také o renovaci domu, ve kterém se Mikuláš Dačický narodil. Současně s tím bychom rádi zrenovovali také dům sousední, neboť podle našeho názoru tvoří neoddělitelný celek, který se musí opravit současně. Nejde nám o to získat domy do vlasního majetku – ačkoliv to také nevylučujeme – ale o to získat tyto kulturní památky např. do pronájmu a sehnat investory na jejich opravu. Ty domy je třeba využívat důstojným způsobem, jsou to kulturní památky.“

Připravujete konkrétní projekt?

O projektu se zatím nedá oficiálně hovořit. Máme samozřejmě záměr, který jsme prezentovali kutnohorským radním a panu starostovi. Teď čekáme na jejich vyjádření. Zdálo se nám, že kutnohorští by nebyli proti. Teprve podle toho, jak věci dopadnou, budeme moci skutečně začít projektovat.“

Kde bylo poslední sídlo Daczických v Kutné Hoře?

Nebylo to úplně v Kutné Hoře, ale nedaleko na zámečku v Klukách u Čáslavi. Pradědeček s prababičkou zámek prodali a přestěhovali se s rodinou do Prahy, kde se narodil i můj otec. Takže já se sestrou už jsme „pražandy“, ale naše srdce díky kořenům patří také Kutné Hoře. Jezdím tam poměrně často a miluji procházky okolo Páchu od Barbory k Jakubovi a pak zpět přes město. Na ty se vždy moc těším. Mám radost, jak město vzkvétá: z nové přenádherné galerie, z vinice, z opravených památek, ale i z kulturního života.“

A teď poslední, tak trochu všetečná otázka. Četla jste paměti rodu Dačických?

Upřímně jsem se o to několikrát pokoušela, Paměti máme doma. Ale výsledek nic moc. Jazyk, kterým jsou napsané, mi dělá problémy. Tak jsem se rozhodla nechat to na historicích.“

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí vašemu Nadačnímu fondu Mikuláše Daczického z Heslova.