Senátor se rozhodl obhajovat svůj mandát

PRAHA – O důvěru voličů se v městské části Praha 11, ve volebním obvodu č. 19, rozhodl opět ucházet filozof a vysokoškolský učitel Daniel Kroupa. „Považuji si za čest, že mohu oznámit rozhodnutí senátora Daniel Kroupy kandidovat jako nezávislý za Cestu změny,“ říká předseda Jiří Lobkowicz. Senátor Kroupa je podle Lobkowicze jeden z mála českých politiků současnosti, který si udržel nejen vysokou osobní úroveň, ale především charakter. „Česká politika nemá mnoho lidí, o nichž by se dalo říci, že disponují ryzím a nezkorumpovatelným charakterem,“ podotýká Lobkowicz.

Senátor Kroupa vysvětluje své rozhodnutí slovy: „Vážně jsem přemýšlel, zda budu opět kandidovat. K rozhodnutí přijmout nabídku Cesty změny mne vedl poznatek, že právě tato strana mi umožní zůstat ve svých postojích skutečně nezávislý.“ Předseda Lobkowicz poznamenává, že dnes je módní být „nezávislý“. Pohled na některé „nezávislé“ je ale více než tristní. „Na rozdíl od různých dnešních více než podezřelých defraudantů, gangsterů a nikdy nezrecyklovaných komunistů, je filozof Kroupa člověkem, jehož nezávislost ho osobně stála ještě v dobách komunismu, velké oběti,“ vysvětluje. „Kdo z dnešních mocipánů to může říct?“ ptá se Lobkowicz.

Věrný sám sobě

Senátor Kroupa se hlásí k dědictví českého filozofa Jana Patočky, patří ostatně k jeho žákům. Sám navázal na jeho odkaz bytovými semináři, které od poloviny 70. let vedl. „Vzpomínám, jak jsem jednou přišel ke Kroupům. Děti roznášely jednohubky a uprostřed salónu, kde nás bylo tak deset patnáct lidí, seděl pan Kroupa a mluvil o starořeckých filozofech,“ vzpomíná jeden z účastníků, který navštívil Kroupův seminář koncem 80. let. Pro své postoje byl Kroupa na „černé listině“ komunistů: od 70. let pracoval většinou v dělnických profesích. Podepsal prohlášení Charty 77, v rámci níž byl aktivně činný. V roce 1989 spoluzakládal Občanskou demokratickou alianci (ODA).

„Nejsem nepopsaný list,“ říká Kroupa ke své politické aktivitě. V letech 1990-1992 působil Kroupa jako poslanec Federálního shromáždění v bývalém Československu, kde byl členem zahraničního výboru. V roce 1992 se stal členem vládní komise pro přípravu Ústavy České republiky. O čtyři roky později byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kde zastával místo předsedy podvýboru pro vědu a vysoké školy a předsedy stálé delegace do Evropského parlamentu. Ačkoliv spoluzakládal ODA, stal se jejím předsedou až v roce 1998, kdy jiní tuto stranu, zmítající se ve vnitřních svárech a finanční krizi, horempádem opouštěli. Kroupa zkrátka dokázal jít „proti proudu“, i když ho to stálo pohrdání jedněch, a nenávist druhých.

Na přelomu desetiletí se Kroupa podílel na projektu Čtyřkoalice. Půl roku před volbami do sněmovny v roce 2002 to chvíli vypadalo, že toto uskupení může dokonce zvítězit. „Rozbití Čtyřkoalice bylo pro mě velkým zklamáním,“ vzpomíná dnes Kroupa.  Podobně těžce nesl, že se i ODA, strana, pro níž obětoval téměř vše, k němu zachovala „macešsky“. Jak sám říká ve veřejné korespondenci na svých webových stránkách: „Odhodila mne jako nepotřebnou věc.“ Koncem dubna loňského roku Daniel Kroupa z ODA vystoupil. Zakládal si na tom, že tato strana je konzervativní, neboť to byl právě on, kdo ji dovedl do Evropské lidové strany. Odchodem z konzervativní internacionály dne 17.11.2001 přestala ODA být mojí stranou. Rozbitím Čtyřkoalice a odchodem ODA z tohoto uskupení ztratilo smysl i mé členství v této straně. Nebyl jsem to já, kdo opustil ODA, byla to ODA, kdo opustil to, co jsem budoval,“ řekl k tomu s hlubokou hořkostí.

V následujícím obdobní se senátor mnohem více soustředil na aktivity, které souvisejí s otázkami integrace České republiky do Evropské unie. Byl členem stálé delegace do Evropského parlamentu, a po vstupu země působil půl roku jako její poslanec. Intenzivně se věnoval práci v občanských sdruženích: čtyři roky stál v čele Evropského hnutí, od roku 2001 se stal předsedou Unie evropských federalistů. V duchu kréda, které si zakládá na věrnosti k hodnotám a myšlenkám, které stály u základu evropské architektury, zůstal i Kroupa věrný především vlastnímu svědomí. Je sobecké být věrný sám sobě?

Být k dispozici

Po šesti letech působení v Senátu může senátor Kroupa říct: „Myslím, že jsem odvedl kus poctivé práce.“ Často se jednalo o to, aby byl senátor člověkem, který je prostě „k dispozici“. „Snažil jsem se věnovat všem problémům, s nimiž se na mne obraceli obyčejní lidé,“ podotýká. Témata, jimž se Daniel Kroupa věnoval, mají různý charakter. Ať už šlo ve volebním obvodu o vystoupení proti záměru úřadů zrušit některé školy, či o odvrácení krátké varianty dálničního obchvatu, vystoupení proti stavbě vysílače Eurotel či podpora sdružení, pomáhající mladým lidem, kteří se ocitli v nesnázích.

Některé akce, jimž se senátor Kroupa věnoval, získala i silný mediální ohlas. Naposledy si získal v komunistickém tisku společně se senátorem Martinem Mejstříkem velkou nelibost za veřejné slyšení o bratrech Mašínech. Velký ohlas vyvolalo ale i veřejné slyšení ve věci nadměrného násilí a sexu na televizních obrazovkách. Problémy, spojené s etikou obecně, považuje senátor za velkou výzvu. „V politice nikdo příliš nemluví o pomoci těžce nemocným a lidem umírajícím,“ říká. „Trápí mne otázky, které se přece dotýkají každého z nás. Kdo tu ale mluví etickým tématech se zaváděním nových lékařských postupů?“ ptá se naléhavě. Jsou témata, o nichž nikdo nechce příliš slyšet.

Jsou ovšem i obecně přijímaná témata, o nichž se dnes mluví téměř samozřejmě. Patří k nim podpora vědy a výzkumu. Patří k nim snaha o dodržování lidských práv doma i v zahraničí. Senátor Kroupa vystoupil na akcích na podporu disidentů na Kubě. Bez váhání dal najevo, co si myslí o povaze režimu v Lukašenkově  Bělorusku. Přístup senátora Kroupy byl aktivní, výraz jeho myšlenek nesamozřejmý.

Překonat sám sebe

Velkou osobní vášní je mu sportovní létání. „Létání je povznášející. Nejen tělo, ale i ducha nese do výšky, do nebes mezi oblaky,“ říká. „Odpůrci létání mají námitku, že kdyby si Bůh přál, aby člověk létal, dal by mu křídla,“ zamýšlí se nad dávným tématem. „Nedal však Bůh člověku rozum a ducha také proto, aby poznával přírodní zákony, podle nich si křídla vyrobil sám a naučil se s nimi létat?“ táže se. Člověk překonal zemskou tíž. Získal tak jednu z nefantastičtějších možností překonat sám sebe. Každým novým letem překonává sám sebe i senátor Kroupa. Létání je pro něj synonymem svobody. „Prostor je náhle otevřený do všech směrů, bez překážek a vyšlapaných cest, v němž je možné skotačit a dovádět jak se komu zlíbí a jak kdo dovede,“ říká radostně.

Zatímco se letec-senátor vznáší nad krajinou, doma na něho čeká rodina. Dodejme, že více než početná. Senátor Kroupa má pět synů a jednu dceru. Manželka Marie, rozená Prošková, se při pohledu na svého chotě usmívá, protože pouze ona ví, co pro něho ona a rodinné zázemí znamená. „Poznali jsme se v roce 1971 na bytové přednášce profesorky Růženy Vackové (vězněné patnáct let komunisty a před tím nacisty). Chodili jsme spolu celé dlouhé dva měsíce a pak jsme se vzali. Od té doby je nám spolu dobře,“ říká senátor trochu cudně. 

***

Senátor Daniel Kroupa sám o sobě někdy mluví jako o liberálním konzervativci. Ti, kteří ho znají lépe, mu někdy vyčítají, že je až příliš skromný. Při volbách do Evropského parlamentu stanul na posledním místě kandidátky KDU-ČSL: Byla to póza, nebo výraz noblesy ducha? Přehnaná skromnost, nebo ústup z pozic? Filozof a občan Kroupa si ani v politice neumí hrát příliš na to, čím není a být nechce. V politice, která je někdy až příliš podobna špatnému divadlu, mu tento přístup nevynáší obdiv, spíše trochu strojený údiv. V okamžicích, kdy je zapotřebí jasně a otevřeně říct, co si myslí, Kroupovi odvaha nechybí. K takovým okamžikům patřila i volba hlavy státu, kterou se i přes protesty stal Václav Klaus. Senátor Kroupa k tomu tehdy v březnu 2003 řekl: „Nevolil jsem ho, svůj hlas jsem dal jeho protikandidátům. Přesto se stal mým prezidentem a zaslouží si moji loajalitu. Nikoli souhlas.“