Trápení nad smrtí blízké osoby – co dělat, řešení, zkušenosti

Píšu, protože už nevím, kam jinam se obrátit. Před necelým rokem mi náhle zemřel milovaný člověk. Pořád přemýšlím nad tím, jestli se tomu nedalo zabránit, jestli jsem nemohla něco udělat. Trápím se tím a někdy si to dávám i za vinu.

Ty myšlenky mě úplně pohlcují. Je to sice už skoro rok, avšak stále se cítím stejně a bolest nepolevuje. Někteří známí se s tím už asi vypořádali, nebo své trápení nedávají najevo. Mám dojem, že někteří z nich už se mi začínají vyhýbat. Prosím, je toto mé chování normální? Už nevím, co dělat.

Odpověď z poradny

Dobrý den Kateřino, smrt vždy byla a je součástí života, ale snažíme se na ni nemyslet, nemluvit o ní. Jde o přirozený obranný mechanismus. Pokud nás však zastihne zpráva o smrti milovaného nepřipravené, mohou nás zasáhnout různé reakce, se kterými si nemusíme vědět rady. Některé z nich sama popisujete.

Prvotní reakcí je zpravidla to, že pozůstalí popírají, že jejich blízký zemřel, a brání se přijmout realitu. Následují pocity neskutečna, jako bychom žili ve snu. Dostavuje se pláč, křik i pocity hněvu –„ jak mi to mohl udělat“, úzkost a strach z toho, co bude dál.

Výjimečným stavem není ani naprostý útlum nebo iracionální sebeobviňování, že za to, co se stalo, můžeme my a že jsme tomu nedokázali zabránit.

Každého z nás můžou překvapit vlastní reakce. Přijít o někoho milovaného je pro každého člověka ohromnou zátěží. To, co prožíváte, není nenormální. Nenormální je pro vás právě situace, ve které se nacházíte.

Truchlení je nezbytný proces loučení

Pozůstalí mnohdy potřebují pomoc rodiny nebo okolí, ovšem často se stává, že ti, kteří by měli být nablízku, ponechávají truchlícího v izolaci, jelikož neví, jak s ním jednat, nebo případně je zahrnují „dobrými radami“ typu – musíš na to zapomenout, to přejde, běž si pro prášky atd.

Truchlení má své místo a nedá se obejít. Pokud jste se nestihla „rozloučit“, bylo by pro vás dobré tak učinit. Může vám to pomoci. Můžete vyslovit nebo napsat to, co jste mu chtěla říct. Udělat si takový malý obřad. Nebo můžete např. zachovávat na počest zemřelého nějaký rituál. Někdo může nacházet uklidnění i v citátech o životě.

To, že si zármutek připustíte, prožijete ho a vypláčete se, vám může pomoct se se ztrátou blízkého vyrovnat. Váš vztah k mrtvému bude trvat dál, jen bude mít jinou podobu. Pokud truchlení zůstává chronické a úleva nenastává, popřípadě se dostaví deprese, bylo by dobré navštívit odborníka. Zkuste o tom mluvit s lidmi, kteří jsou ochotni naslouchat a nestyďte se za svůj pláč a zármutek.