Veřejná služba – povinnosti, problémy, zkušenosti
Jsem vedena na úřadu práce už déle než jeden rok. Pracovnice úřadu mi nabídla výkon veřejné služby. Ale já jsem slyšela, že Ústavní soud veřejnou službu zrušil. Proč mi tedy veřejná služba byla nabídnuta? A můžu ji odmítnout? Hrozí mi něco, když na výkon veřejné služby nenastoupím? A proč vybrali právě mě?
Veřejná služba je upravena zákonem o zaměstnanosti a základním kritériem pro výběr vykonavatelů je vedení osoby v evidenci úřadu práce. Veřejná služba může být uchazeči o zaměstnání nabídnuta již po dvou měsících vedení v této evidenci. Je plně v kompetenci úřadu, zda vůbec a kterému uchazeči o zaměstnání veřejnou službu nabídne.
Píšete, že jste se doslechla, že veřejná služba byla zrušena. To však není tak úplně pravda, ačkoliv to tak bývá pro zjednodušení médii často prezentováno. Ústavní soud se skutečně veřejnou službou zabýval, ale ve svém nálezu ji jako takovou nezrušil.
Nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 1/12 ze 28. listopadu 2012, který je již platný a účinný, došlo ke zrušení ustanovení § 30 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti, které říká, že pokud uchazeč o zaměstnání bez vážného důvodu odmítne nabídku vykonávat veřejnou službu v rozsahu nejvýše dvacet hodin týdně v případě, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než dva měsíce, pak jej krajská pobočka Úřadu práce z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadí.
Ústavní soud tedy „pouze“ rozhodl, že pokud odmítnete vykonávat veřejnou službu, nemůže vás již Úřad práce vyřadit z evidence uchazečů o zaměstnání, jak tomu bylo dosud. Je tedy vašim právem veřejnou službu odmítnout a žádná sankce ve formě vyřazení z evidence vám již nehrozí.
Veřejná služba může být i nadále pracovníky úřadu práce nabízena, ale jako dobrovolná aktivita. Je tedy na každém uchazeči o zaměstnání, zda se rozhodne vykonávat veřejnou službu, či nikoliv. Podle našich posledních informací chce Ministerstvo práce a sociálních věcí veřejnou službu jako takovou zachovat, ale musí změnit její podmínky tak, aby vyhověly výtkám ústavního soudu.
K tématu doplnění od čtenáře:
Vzhledem k tomu, že analýza samotného judikátu ÚS ČR, tj. nálezu ÚS ČR sp.zn. Pl. ÚS 1/12 ze dne 27.11.2012 je v komparaci s jeho rozsáhlostí a zaměřením na dvě oblasti značně obtížná a není ani předmětem tohoto doplnění takovou analýzu realizovat, nebudu se dále judikátem zabývat.
Nicméně, jako př. a důkaz lze uvést níže uvedené.
Pokud redakce ve svém článku citoval např. ust. judikátu ÚS ČR, avšak tato sp.zn. se týká několika judikátům ÚS ČR. Samotné uvedení sp.zn. je samo o sobě pozitivní v komparaci s tím, že např. ani Veřejný ochránce práv („VOP“) ve svém úředním vyjádření k zákonnosti VS ze dne 4.3.2013 řádně nekonkretizoval rozhodnutí ÚS ČR. O to závažnější je pak inkorektní datace judikátu redakcí, tj. den rozhodnutí ÚS ČR o VS.
Ve svém článku totiž uvádí datum rozhodnutí 28.11.2012, ve skutečnosti se nejedná o datum rozhodnutí. ÚS ČR ve věci rozhodl dne 27.11.2012 [viz Příloha č. 1 – Pl.ÚS 1-12(1) – Datum rozhodnutí ÚS ČR o VS …)], jak se v redakci mohli přesvědčit na přísl. web. str. ÚS ČR.
Takto evidentně redakce nekonala a pokud ano, pak datum 28.11.2012 je tzv. Datumem zpřístupnění, patřící však k Usnesení 4, tj. k judikátu ÚS ČR vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 1/12(2) – Pořádková pokuta skupině poslanců za hrubé ztěžování postupu řízení. Jedná se tedy o naprosto odlišný judikát ÚS ČR v komparaci s obsahem článku evokující pomoc či radu tazatelce.
Shora uvedené je ten méně závažný problém článku ve věci. Nadto bylo min. vhodné, aby si v redakci řádně prostudovali ust. judikátu počínaje čl. 224 a konče 272 týkající se rozhodovací pravomoci ÚS ČR ve věci (ne)zákonnosti VS s přísl. Tím, že tak neučinili, degradovali své vyjádření v článku na pouhou informaci o absenci vyřazení uch. o zam. v př. odmítnutí výkonu VS, což je však vytrženo z kontextu a tudíž právní i logický nonsens.
Jako doplnění uvádím, že platnost a účinnost právní normy jsou dva naprosto odlišné právní instituty.
Mj., aktuálně není VS, a ani být nemůže, nabízena jako dobrovolná aktivita, jelikož odporuje obsahu cit. judikátu.
Stručně, VS aktuálně není stran MPSV pojímána, tj. v rozporu s rozhodnutím ÚS ČR, jako závislá činnost podle pracovněprávních předpisů se všemi jeho náležitostmi, a to ve smyslu ust. z.č. 262/2006 Sb., zákoník práce („ZP“), a to již proto, že VS je stran MPSV pojímána jako aktivita zapovídající řádnou odměnu za vykonanou práci, tj. mzdu či plat, v tomto př. je myšleno právo na spravedlivou odměnu za práci podle ust. čl. 28 Listiny základních práv a svobod, z.č. 2/1993 Sb.(LZPS“).
MPSV samo ve svém vyjádření k VS uznalo, že výkon VS je v podstatě výkonem závislé práce, pročež musí mít ten, kdo ji vykonává, právo na spravedlivou odměnu za práci ve smyslu čl. 28 LZPS. Přesto MPSV dosud ve věci nařizování VS koná v rozporu s ÚS ČR a s dalšími národními, unijními i mezinárodními právními normami. Nutno dodat, že nejen v tomto ohledu.
Publikováno: 15. 5. 2021
Cílem portálu Vdenik.cz je poskytnout návštěvníkům důležité informace co nejpoutavější formou. Články píšeme o diskutovaných tématech z nejrůznějších oblastí - např. z podnikání, pojištění, nejnovějších trendů ve světě či cestování. Vždy míříme na největší srozumitelnost a čtivost.
Více
