Viník nehody chce poškozeného ošidit – jak se bránit

Dopravní nehody se dějí dnes a denně a viník nehody se vždy prokáže. V trestním stíhání je jednáno o náhradě škod za újmu na zdraví a majetku. Viník však může navrhnout mimosoudní narovnání. Jedná se ze strany viníka o kalkul, či může poškozený s klidným svědomím dohodu přijmout?

Modelový příklad: Žena měla autonehodu. Viníkem byl řidič protijedoucího vozidla. Nic vážného se jí nestalo, i tak byla více než dva týdny v pracovní neschopnosti. Před třemi dny byla znovu u výslechu, kde jí bylo sděleno, že pachatel navrhl vyrovnání. Prý je takový postup v této situaci možný. Žena nechce udělat v rozhodnutí chybu, aby se případně nevzdala práva na odškodnění.

Odškodnění újmy

Narovnání patří mezi tzv. odklony v trestním řízení a jedná se o jeden z alternativních způsobů, kterým může pachatel napravit své protiprávní jednání a nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem. Jednou z podmínek tohoto institutu je podle § 309 trestního řádu uhrazení škody poškozenému, případně jiné odčinění újmy poškozeného.

Státní zástupce může zastavit trestní stíhání se souhlasem obviněného a poškozeného a rozhodnout o schválení narovnání, pokud viník:

  • svobodně, vážně a určitě prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán
  • uhradí poškozenému škodu
  • vydá bezdůvodné obohacení získané přečinem
  • složí na účet soudu nebo v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti

A současně, pokud státní zástupce shledá tento způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu. Poškozená se tedy nemusí bát, že přistoupením na odklon v trestním řízení by se vzdala práva na náhradu škody. Právě naopak.

Schválení narovnání předchází výslech obviněného a poškozeného. Oba musejí dobrovolně stvrdit dohodu o narovnání a vyjádřit souhlas se schválením.

Jelikož se jednalo o autonehodu, poškozená má právo žádat náhradu škody (bolestné, ušlou mzdu, náklady léčení) od pojišťovny, u které pachatel platil povinné ručení na vozidlo a v rámci narovnání se může s pachatelem dohodnout na náhradě další vzniklé újmy.