Zeman chce za lídra Paroubka, Klaus bojuje s vlastním přeludem

Vypukla okurková sezóna, a jak už to tak v kraji bývá, pokud zrovna nevybuchne v nějaké západní metropoli pákistánský terorista, nasadí média trochu žoviálnější tón. V dnešním tisku se proto objevují lidé, kteří popíjejí na chalupě, klábosí a občas pronesou nějaký ten otřepaný bonmot. Ano, na českou scénu se vrátil zombie Miloš Zeman – tentokrát s novým sekundantem, jímž není nikdo jiný než Jiří „tučňák“ Paroubek. Média toto setkání v Jizerských horách překřtila podle dávného totalitního seriálu na Chalupáře.

Největší prostor dává této bizarní schůzce prostor levicový deník blízký této vládě: Právo. V titulku stojí: „Zeman chce za lídra ČSSD Paroubka“. Na fotografii vidíme, kterak si pánové právě ťukají apartními pivními skleničkami a smějí se od ucha k uchu. Za podtitulky se skrývají další dílčí sdělení: „Gross je podle něj špatný předseda“ a „Bývalý premiér o žádnou schůzku nestojí“. Aha, proč ale se tito páprdové setkávají, aby národu sdělili otřepané a stále znovu opakované plky? V čem jsou sdělení, která hlásají titulky nová? O tom, že Paroubek se na lídra ČSSD třese, je známo přece již od chvíle, kdy se náhle vynořil z tratoliště krve po zaříznutí Stanislava „baby“ Grosse! To, co plácá zombie Zeman, může dnes bavit opravdu jen zatvrzelého rudého socdemáka z časů zemáku.

O to ale asi jde, protože čtenáři Práva jsou přesně tak skupina, kterou to určitě zajímá… Určitě alespoň její část.

Prezident Mladé fronty Dnes a Lidových novin

Klientela Mladé fronty Dnes a Lidových novin, která patří do jiné příjmové a sociální truhlice, řeší téma „chalupářů“ zdánlivě okrajově. Mají sice foto i krátké textíky na první straně, mnohem zajímavější ale pro čtenáře jsou šrapnely z munice, kterou v obou listech odpálil prezident „všech občanů“ Václav Klaus. Tomuto muži věnovaly totiž o víkendu oba listy tak dojemnou pozornost, jakou by dostal snad jen císař Vilém II., kdybychom snad ještě žili za časů této militaristické německé říše. Němečtí majitelé obou listů prokazují svému managementu takovou libovůli, že se jen těžkou mohou vyhnout podezření, že jen loudí kousek té přízně (neřku-li, že si snad dělají čáku a sní o kampani kampani ODS příštího jara, která jim přinese jistě značnou sumičku do inzerce!) V Mladé frontě Dnes vyšel v sobotu dvoustránkový rozhovor s obří fotkou (na níž pan prezident cupitá s nějakým diplomem!) a v Lidových novinách v příloze Orientace zas něco na způsob eseje o tom, jak by ten náš prezident přejmenoval Evropskou unii (uf, uf!).

Je vůbec pozoruhodné, jak se oba listy mohou v této okurkové sezóně přetrhnout, když se prezident rozhodne obšťastnit národ nějakými svými perverzními konstrukcemi! Otázky, jak je umí klást natvrdle snad jenom Robert Čásenský a Robert Šimůnek (nevíme, kdo v tom byl lepší, oba se ptají beze jména u otázek), se jistě jednoho dne objeví ve slabikářích na Fakultě sociálních věd v rubrice: devótnost.

Toho, koho to dnes zajímá, může si přečíst v obou listech pokusy uhájit „dobré jméno“ obou listů. Pan prezident totiž naprosto neuvěřitelně přišel s názory, které nejsou hodny nejen prezidenta země Evropské unie, ale ani bakaláře žurnalistického řemesla. Šermuje ve svých odpovědích a slovech, větách i větičkách, s termíny, které mohou takovou měrou fascinovat vážně jen adepty proseminářů politologie. Šéfkomentátor Mladé fronty Dnes Martin Komárek soudí, že Klaus bojuje s vlastními přeludem a soustředil se na termín „multikulturalismus“, který pan prezident obšťastnil nelichotivým přívlastkem z rodiny marxistických pohrobků. „Jsem přesvědčen, že obecná ideologie multikulturalismu, která je antiliberální ideologií, je navýsost kolektivistická a skupinová, je hluboce mylná. Je tragickým omylem současné západní civilizace, byla sem vnesena zvnějšku a všichni na ni doplácíme,“ opakuje Komárek po Klausovi. Vzápětí velmi přehledně a značně obratně vyvrací tuto argumentační karikaturu.

Škoda, že se Komárek nezabývá dalšími, protože jich člověk v Klausově myšlenkové vysoušečce najde bezpočet dalších. V Lidových novinách o víkendu sdělil, že by si přál, aby se Evropská unie zbavila ambice vytvořit evropský stát a navrhuje nové jméno: Evropské spojené národy. Evropa by se tak vrátila před Delorsův Jednotný akt a Maastrichtskou smlouvu a byla řízena „anarchisticky“ a „neviditelnou rukou“, o nichž jsme již dříve nejen slyšeli, ale i zažili na vlastní kůži, co měl touto smithovskou parafrází na mysli.

V témže listu si s názory „svého prezidenta“ dnes zapolemizuje tak trochu ve stylu normalizační devótnosti spisovatel Ondřej Neff. „Z tohoto textu, který bude dále interpretován a zjednodušován a dramatizován Klausovými apoštoly, až dojde k méně pozornému sluchu ve srozumitelné podobě, opět vyplývá, že EU ve stávající podobě je zlo, jež musí býti zničeno,“ píše Neff. Titulek článku ovšem dělá z Klause bůhvíproč „tvůrčího“ člověka, když v něm stojí: „Klaus je tvůrčí. Jeho návrhy jsou ale ošidné.“ Ach so, Herr Neff? Co je tvůrčího na těchhle nesmyslech? Přitom i Neff ví, o co Klausovi jde: nezakrytě balancovat s nacionalismem, aniž by mohl být obviněn, že nacionalistou ve skutečnosti je. „Ošidnost Klausova konceptu vynikne při pohledu na dílo apoštolů, myslitelů druhé až páté výkonnostní třídy. Ti jeho myšlenky zjednodušují a činí stravitelnými a právě v jejich interpretaci opadají z myšlenkové stavby všechny římsičky a andílci a ozdobičky a zůstává surová chladná kostra nacionalismu,“ píše.

Tak jako již dříve by měli být na místo takových eskamotérských analýz přizváni spíše psychologové, ne-li přímo psychoanalytici. Ti by jistě v osobnosti Klausova rozměru velmi rychle vypreparovali, čeho si pisatelé jakoby nevšímají: Klaus prostě jenom „zlobí“. S tímhle „slůvkem“ si v Mladé frontě Dnes v sobotu zahrál hned dvakrát. Oni ho ostatní „zlobí“, a on zase pro změnu ostatní jenom „pozlobí“: jsou to na jedné straně politici, které Klaus nemá rád, je to ale i veřejnost, které tuto značně infantilní mentální bisexualitu musí pozorovat s děsem v očích.