Zpytujme své vlastní svědomí!

Chtěl bych zde nejprve veřejně vyjádřit upřímnou soustrast rodičům Romana Máši. Jsem otřesen, že je tomu opět – v krátkém časovém sledu po smrti studenta Zdeňka Adamce, který tragicky zemřel u Národního muzea – další smrt mladého člověka, s kterou jsme jako lidé a občané konfrontováni.

Je mi hluboce líto smrti každého člověka, u života mladého to ale někdy skutečně přesahuje míru snesitelnosti. Ani u této strašné smrti se nedají bohužel vyloučit politické motivy.

TIP: Jak fungují nebankovní půjčky kde opravdu půjčí, Fakturoid nebo půjčka online bez potvrzení o příjmu?

Jistě, vím a četl jsem velmi pečlivě mnoho spekulací, které se objevily v médiích o dalších možných motivech. Jistě se objeví i u tohoto případu. Bylo by ale licoměrné zastírat si, že jedním z těch důvodů mohla být i nespokojenost s politickou situací, nejen ve světě, ale i v naší zemi. Bylo by trapné, neumět se podívat tváří v tvář realitě, jejíž atmosféru vytvářejí také politikové – včetně mne, a tuto zjevnou skutečnost si nepřipustit.

Také já, stejně jako mnozí jiní, jsme společně spoluvytvářeli klima a duchovní prostor českých zemí. Každý z nás. Každým dalším dnem. Buďme upřímní sami k sobě, dokažme být kritičtí: ne toliko jeden vůči druhému, ale zpytujme alespoň na okamžik své vlastní svědomí. Pokud se dokážeme modlit, modleme se za ně! Nedopusťme, aby v naší zemi vládla atmosféra, která mladé lidi vede k demonstrativním úmrtím. Usilujme o změnu tohoto stavu každým dnem!

Mladí lidé vždy byli a doufám, že i nadále budou, tím nejcitlivějším seismografem stavu společnosti, v které žijeme. Velmi těžce se mi o tom píše, ale myslím, že bychom měli dokázat převzít skutečnou odpovědnost především sami za sebe a svět, na němž se všichni podílíme svým úsilím. Zdeněk Adamec i Roman Máši, jakkoliv osobní mohly být další jejich důvody, nám tu přes propast vlastní oběti, předávají vzkaz. Kdo chce, ten to slyší, kdo chce, ten vidí!

Nebuďme lhostejní, braňme se všem projevům pohrdání, arogance a cynismu moci! Nevnucujme nikomu jediný možný pohled na svět!
Buďme upřímní a stateční, čelme všem projevům, které nemají lidskou tvář!

Cítím jako Jiří Lobkowicz, jehož rod staletí tvořil dějiny této země, že bychom měli brát vážně ohledy na mladé lidi, kteří jsou natolik čistí a opravdoví, že jsou někdy připraveni si kvůli pravdě vzít i život. Dbejme na to, abychom jim nepřipravovali svět horší, než který byl připraven nám!

S Bohem!

Jiří Lobkowicz
předseda Cesty změny