Akademický malíř a restaurátor Jaroslav Alt
Tři dny před svými třiaosmdesátými narozeninami zemřel akademický malíř a restaurátor Jaroslav Alt. Rodina, přátelé a známí přišli uctít jeho památku při smutečním obřadu v pátek 6. srpna, aby jej následně doprovodili s hudbou na poslední cestě do rodinné hrobky na kutnohorském hřbitově Všech svatých.
Tato vzpomínka je subjektivní a možná až příliš osobní vzpomínkou jeho synů, kteří, každý svým způsobem, byli ovlivněni jeho osobností, a kteří se zatím potýkají s nemilosrdně čerstvým zármutkem nad jeho odchodem.
Doba mládí a studií
Jaroslav Alt se narodil v Květinově na Českomoravské vysočině. Dětství a mládí prožil v Humpolci, kde absolvoval i středoškolská studia. Na pražské Akademii výtvarných umění studoval v letech 1947 – 1953, nejprve malbu u profesora Miloslava Holého, později přešel na speciální restaurátorskou školu profesora Bohuslava Slánského. Do roku 1959 působil na AVU jako jeho asistent. Svůj profesní život rovnoměrně dělil do dvou oblastí – volné malířské tvorby a restaurování uměleckých děl minulosti.
Tvorba malířská
Ve své malířské tvorbě vycházel ze základů, které postupně získával ve škole profesora Holého, a které dále vlastním způsobem formoval. Velký vliv na jeho tvorbu měla i díla Vladimíra Sychry, Vlastimila Rady a Otakara Nejedlého, dalších velkých osobností českého malířství poválečného období, se kterými se, v době svých studií na AVU, měl možnost setkávat.
Ve své volné tvorbě se zabýval především krajinou, portrétem a zátiším. Téma krajiny, které mu bylo obzvláště blízké, velmi hluboce vstřebával již od dětství a mládí, která prožil na Vysočině. Vracel se tam celý život, aby nacházel další a další motivy a jejich variace.
Byl bytostným krajinářem, typem malířů Barbizonské školy, kteří svá díla vytvářeli přímo v krajině. Současně krajinářem v tom nejlepším slova smyslu realistickým, nefabulujícím a neromantizujícím. Jeho krajiny jsou čisté, zbavené povrchně vnímaného dojmu, často dramatické, často zklidněné, po formální stránce jednou expresivně malířsky koncipované, podruhé hladké, tiché.
Uměl velmi dobře pracovat s barvou, s barevnou hmotou a její traktací. Jako výborný kreslíř byl schopen výrazné formální zkratky, která spojena s obsahovou složkou díla, napomáhala redukci povrchu nepodstatných složek tématu, na druhou stranu pronikávání k samé podstatě zpracovávaného motivu.
Stejným způsobem pracoval i se zátiším, v posledních letech tvorby především s květinovým. Miloval moře, jezdil malovat především mořské útesy Sozopolu v Bulharsku a pobřeží severu Evropy v Německu a Holandsku. Ani v těchto tématech se nenechával svádět pouhou impresí, i zde se mu dařilo dostávat se od viděného povrchu k neviděné, ale ve svém odhalení na výpověď čekající podstaty.
Jaroslav Alt a Kutná Hora v malbě
I když nebyl rodilým Kutnohořanem a v Kutné Hoře se usadil až po absolutoriu pražské AVU, obrazy s kutnohorskou tématikou, které zaujímají značnou část jeho tvorby, opět nejsou pouhým zachycováním atmosféry tohoto výjimečného města a místa.
Jsou spíše hlubokými sondami, které, především v obrazech z posledních let, představují v podstatě duchovní napojení se na bohatou historii místa a jeho roli v dějinách českých zemí. V žádném případě proto nelze jeho malířské dílo věnované Kutné Hoře vnímat jako pouhý malířský záznam tématu a jeho atmosféry, ale jako malbu vymaňující se s regionem vymezeného prostoru a svým obsahovým záběrem tento prostor výrazně přesahující.
Nový přístup, nové koncepce
Ve své restaurátorské činnosti měl již od dob studií jedinečnou možnost spolupracovat s profesorem Bohuslavem Slánským. Ten se v roce 1947 zasadil na pražské Akademii výtvarných umění o vznik samostatné speciální restaurátorské školy, kterou následně vedli až do roku 1970.
Jaroslav Alt, jako jeden z jeho prvních asistentů se tak mohl velmi významně podílet na vznikající koncepci výuky na této speciálce. Program nově vzniklé restaurátorské školy aktuálně přejímal poslední poznatky a objevy v oboru restaurování, které přicházely ze západní Evropy a dále je v našem prostředí rozvíjel.
V těchto souvislostech se dá toto období v oboru restaurování u nás charakterizovat jako období zlomové, kdy dochází k naprosté změně v přístupu k restaurovanému historickému dílu, k rozchodu s principy do té doby převažujících postupů obnovy, opravy a rekonstrukce historického uměleckého díla aplikovaných v 19. století a do té doby fakticky přetrvávajících.
Nastupuje nová koncepce zahrnující nejenom aspekty výtvarné a estetické, ale i aspekty etického přístupu k restaurovanému dílu a plnohodnotný podíl spoluúčasti na restaurátorském zásahu odborníků z exaktních oborů, ať již v oblasti přírodovědných či humanitních věd. Bylo to období, kdy se nad restaurovaným dílem začali poprvé spolu s restaurátorem scházet.
A nad koncepcí restaurátorského záměru společně zamýšlet, jak historici a teoretici umění, pracovníci památkové péče tak i technologové specializující se ve svých oborech na dílčí restaurátorskou problematiku. Tyto principy mezioborové spolupráce se v průběhu let dále zdokonalovaly a zdokonalují dodnes, bez takto strukturovaného přístupu si současné restaurování již nelze představit.
Jaroslav Alt restaurátor
Během svého aktivního života se Jaroslav Alt podílel, ať již sám, nebo jako člen širšího kolektivu restaurátorů, na restaurování mnoha významných uměleckých děl. V Kutné Hoře to bylo především restaurování nástěnných maleb a oltářních a závěsných obrazů v chrámu sv. Barbory, v areálu bývalého cisterciáckého kláštera v Kutné Hoře-Sedlci, včetně konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Mezi jeho významné práce patří restaurování nástěnných maleb v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze, nástěnných a nástropních maleb v pražských kostelích sv. Mikuláše na Malé Straně, sv. Jiljí, sv. Jakuba a dalších. Mimo Prahu a střední Čechy restauroval nástěnné malby v kostelích v jižních Čechách a na Moravě.
V této souvislosti lze připomenout i jeho podíl na restaurování románských nástěnných maleb ve znojemské rotundě. To znamenalo velmi důležitý přínos k přehodnocení ikonografického obsahu malby. V rámci své restaurátorské činnosti se setkával se zvučnými jmény umělců baroka, jakými byli např. F. X. Palko, J. T. Supper, L. Willmann, P. P. Rubens., K. Škréta, M. V. Halbax, F. A. Maulpertsch.
Rodina
Pro práci Jaroslava Alta bylo velmi důležité rodinné zázemí, jehož základ vytvářela jeho manželka. Spolu tvořili výjimečně harmonický pár, jejich manželství bylo velmi šťastné. I po odeznění bezmezného obdivu, s kterým jeho děti k němu vzhlíželi, přes vzpurné období jejich dospívání, které dokázal velkoryse zvládat, v něm jeho synové měli jistotu spočívající v porozumění a toleranci.
Kdykoliv byl ochoten pomoci v řešení problematických situací. V pozdějších letech nabídl svým dětem stabilní vztah v podobě nenápadně nabídnutého moudrého přátelství. Velmi hezký vztah měl Jaroslav Alt i ke svým vnukům a pravnukům. Okouzlujícím zjevením se pro něho stala pravnučka, kterou si ještě, alespoň trochu stihl užít.
Všichni na něj vzpomínají s velkou láskou jako na člověka, který pro ně velmi mnoho znamenal. Nejen jako táta poskytující jistoty, zázemí a ochotu kdykoliv pomoci. Ale i jako na osobnost, která pro všechny byla vzorem profesní poctivosti, velikosti i skromnosti zároveň.
Publikováno: 28. 9. 2010
Cílem portálu Vdenik.cz je poskytnout návštěvníkům důležité informace co nejpoutavější formou. Články píšeme o diskutovaných tématech z nejrůznějších oblastí - např. z podnikání, pojištění, nejnovějších trendů ve světě či cestování. Vždy míříme na největší srozumitelnost a čtivost.
Více
