Vloni padlé cestovky měly hodně společného. Může to posloužit jako vodítko pro nákup zájezdu

Dá se předvídat, která cestovní kanceláři neustojí tlak konkurence a skončí v úpadku? To je otázka, kterou si určitě klade mnoho Čechů. Nákup zájezdu není laciná záležitost, nikdo nechce přijít o své peníze či místo ležení na pláži sedět doma, spoléhat se na ochranu zákonem je zatím marné.

Každý klient cestovky chce prožít bezstarostnou dovolenou. Zkusili jsme proto zjistit, jestli měly loni padlé cestovky něco společného, co by mohlo klienty při letošním výběru dovolené varovat. Objevili jsme tři hlavní pojítka.

V prvé řadě je to minimální historie. Sedm z devíti cestovek zkrachovalých v roce 2012 existovalo velmi krátce, nanejvýše tři roky, ale často i pouze jedinou nedokončenou sezonu. Jen Pradok a World Travel fungovaly delší dobu.

Na krátkou existenci neúspěšných CK poukázala loni v červenci i tajemnice Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Kateřina Petříčková: „V poslední době se dostaly do insolvence pouze cestovní kanceláře bez historie prodeje zájezdů, podnikající v cestovním ruchu velmi krátkou dobu, tedy bez nutných zkušeností a rezervního kapitálu,“ uvedla pro server Lesensky.cz poté, co skončila šestá cestovka roku 2012, Dolce Vita.

„V případě úpadku cestovní kanceláře je zákonem stanovena vysoká ochrana spotřebitele. Česká republika se řadí mezi země Evropské unie s vůbec nejvyšší ochranou spotřebitele proti úpadku cestovní kanceláře,“ dodala Petříčková.

Dalším významným pojítkem je úzká specializace na jednu, maximálně dvě destinace. Třeba Majestic Travel, která neměla povinné pojištění proti úpadku, a přesto jí živnostenský úřad v Boskovicích se souhlasem ministerstva pro místní rozvoj vydal platnou koncesi, vozila lidi do Chorvatska. Brutálně podpojištěná BG Travel zase do Bulharska. Další se úzce orientovaly třeba na Řecko nebo na severní Kypr.

Je zajímavé, že kromě Tuniska z nabídky CK Dolce Vita převládaly v katalozích zbankrotovaných subjektů zájezdy na Balkánský poloostrov a do Turecka. Dokonce i World Travel, která se chlubila pestřejší nabídkou, zdůvodnila mimo jiné svůj pád situací v Řecku, stejně jako Pradok.

Třetím faktorem byla velikost. Všechny neúspěšné CK se řadily mezi menší společnosti. Služeb Pradoku, jenž ve skupině vloni padlých cestovek patřil k nejstarším a největším, využívalo každoročně kolem pěti tisíc turistů.

Samozřejmě nehodláme tvrdit, že menší, mladší a monodestinační cestovní kanceláře jsou předurčeny ke krachu. Vzhledem k loňským krachům tuzemských cestovek však stojí za to vzít v potaz možné rizikové faktory.

Tajemnice Petříčková sice loni v létě klienty chlácholila, že v případě bankrotu cestovky je zákonem stanovena vysoká ochrana spotřebitele. „Česká republika se řadí mezi země Evropské unie s vůbec nejvyšší ochranou spotřebitele proti úpadku cestovní kanceláře,“ tvrdila.

Dnes už ale víme, že děravá norma upravující poměry v cestovním ruchu spotřebitele rozhodně nehájí a její novela je v nedohlednu. Ani v letošní letní sezoně tak turisté nebudou chráněni zákonem, který by jim zajistil, že při krachu cestovky dostanou nazpátek všechny své peníze.