Strach z odchodu z domova – jak překonat, pomoc, co dělat

Studuji poslední ročník vysoké školy. Můj přítel také studuje, ale  v jiném městě. Jsme spolu již pět let a po skončení školy bychom spolu chtěli bydlet. Teď bydlím s rodiči a mladším bratrem. Hodně s ním mamce pomáhám, i co se týče učení. Mamka pracuje na směny, taťka podniká, takže o domácnost se často starám já. Ráda bych měla vlastní život, ale bojím se to doma říct. Myslím si, že mne potřebují a spoléhají na mne. Nevím, co by bylo s bráchou, kdybych nebyla doma. S přítelem hledáme byt, práci, ale doma o tom neví. Taky mám někdy pocit, že bych se stěhovat neměla. Nevím co mám dělat. Nechci ublížit ani příteli, ani rodičům.

Dobrý den, Aneto. Píšete, že se chcete osamostatnit a žít s přítelem, na druhou stranu máte strach, že to bez vás doma nezvládnou. Svým rozhodnutím nechcete ublížit ani příteli ani rodičům, ale vůbec se nezaměřujete na to, co si opravdu přejete vy.

Zkuste na problém nahlížet tak, že rozhodujete o SVÉM životě. Odpoutání se od rodičů je přirozený vývoj člověka. Procházíte teď obdobím, kdy je pro každého důležitý partner, vytvoření nového zázemí, později rodiny. Tato vývojová fáze je důležitá pro správné fungování ve vztazích, v umění je navazovat a udržovat.

Píšete, že jste o svém plánu se odstěhovat s rodiči ještě nemluvila. Neměla byste to odkládat. Věřím, že rodiče předpokládají, že se jednou budete chtít osamostatnit. Když jim své plány sdělíte, můžete se na to celá rodina pomalu připravit.

Píšete, že jste převzala hodně úkonů v péči o domácnost, péči o bratra. Vy jste ale především mladá žena, která si chce zařídit život podle svých představ. Neměla byste se trápit pocitem zodpovědnosti za úkony, které by měli plnit rodiče.

Vy jste jim pomohla, když potřebovali. Teď by oni měli být nápomocni vám, při vašem startu do samostatného života. Myslete na své potřeby a přání. Věřím, že když budete spokojená vy, budou spokojeni i vaši blízcí.