Nikdo nečekal, že lidé budou iPadem tolik fotit, říká dvojice, která vedla vývoj tabletu Applu

Jména Imran Chaudhri a Bethany Bongiorno pravděpodobně značné části fanoušků Applu nebudou povědomá. Jsou to ale lidé, kteří hráli zásadní roli při vývoji iPadu i několika dalších produktů značky. Dnes jako manželé pracují na vlastním startupu Humane, před vydáním iPadu se ale potkali v Applu jako šéf designu interakce hardwaru a softwaru a vedoucí vývoje softwaru.

Chaudhri pro Apple začal pracovat už v polovině 90. let v divizi výzkumu, kterou Steve Jobs po svém návratu zrušil. Díky svým ambicím podílet se přímo na vytváření koncových produktů však s novým ředitelem navázal přímou spolupráci, jejíž výsledky se pak promítly v iPhonu, iPadu i pozdějších produktech jako Mac, HomePod, AirPods a dalších.

Bethany Bongiorno v Applu strávila osm let od roku 2008, přičemž celou dobu strávila ve vedoucích pozicích vývoje platforem iOS i macOS. Obou se na vývoj iPadu i další zkušenosti z firmy ptal magazín Input v rozsáhlém rozhovoru.

V centru vývoje iPadu stála technologie Multi-Touch, tedy dotykový displej se schopnosti reagovat na několik doteků zároveň. Multi-Touch jako nový, přímější a intuitivnější způsob interakce s elektronikou předcházel jak iPadu, tak iPhonu.

„Jak můžeme posunout počítače vpřed? Co je špatně na Macu? A co ho drží od toho, aby mnohem, mnohem lépe reagoval na vstup a jeho používání bylo přímější?“ Na tyto otázky stojící na počátku vývoje Multi-Touch vzpomíná Chaudhri.

První nápad, jak novou technologii integrovat do zařízení, by nejspíš uvítali někteří kritici současných MacBooků. Apple totiž zvažoval stát se prvním výrobcem laptopu s dotykovým displejem. Z toho nakonec sešlo, protože by měl výsledný počítač příliš vysokou cenu i na tuto v zásadě prémiovou značku.

Po obřím úspěchu iPhonu se jako logický krok ukázal iPad, který měl svými fyzickými vlastnostmi mnohem blíže klasickému počítači a jeho displej poskytoval ideální plochu pro ovládání více prsty najednou.

I když iPad v začátcích působil kvůli svým softwarovým i hardwarovým omezením jako podivně zvětšený smartphone, byl vyvíjen jako počítač. Proto měl v kombinaci s připojitelnou klávesnicí působit i fungovat (až na dotykový displej) podobně jako iMac.

Tato konfigurace přitom zároveň umožnila nápad Steva Jobse z tabletu ve chvílích, kdy ho nikdo aktuálně nepoužívá, učinit fotorámeček. Když byl iPad jen zapojený v nabíjecím docku v kuchyni nebo obývacím pokoji, mohl zobrazovat fotografie a neustále tak zpříjemňovat každodenní zkušenost uživatelů.

Chaudhri ale vysvětluje, že zařízení nakonec působilo mnohem osobněji, než společnost předpokládala. Lidé ho nosili všude s sebou a pro jeho využití jako fotorámečku tak nebyl vůbec prostor. Místo pasivního zobrazovače fotografií z jiných zdrojů se iPad naopak v překvapivě velkém množství případů později stal aktivním fotoaparátem.

„Nevěřili jsme, že by lidé opravdu chodili venku a fotili iPadem. Když jsme začali vídat lidi s iPady, jak jimi fotí na dovolených, vlastně o tom byla ve firmě zábavná diskuze,“ vzpomíná Bongiornová.

Podle Chaudhriho jim zkrátka imponoval velký hledáček, který displej tabletu nabízí: „Jasně si vzpomínám olympijské hry v Londýně v roce 2012, kdy jste se rozhlédli po stadionu a viděli hodně lidí používat iPad jako fotoaparát.“ Už po několik generací mají iPady téměř stejné fotoaparáty jako iPhony.

Chaudhri a Bongiorno měli také několik poznámek k věčné otázce Steve Jobs versus Tim Cook. Současného ředitele Applu oceňují jako skvělého byznysmena, který v tom, co dělá, těžko hledá konkurenci. Sami jsou však spíše kreativně zaměření, bližší jim tedy byl Jobsův přístup soustředící se na inovace a vytváření zajímavých nových produktů.

Cookovy silné stránky jsou jinde, což však neznamená, že jsou méně významné. Apple má ostatně v současnosti hodnotu 1,4 bilionu dolarů, stále vytváří skvělé produkty a dosud nejvíce prostředků ve své historii věnuje environmentálním iniciativám.