Gross povede vládu, neví ale jakou. Vláda spěchá s prodejem Telecomu

Vítěz. Nastavované velikonoce, na jejichž počátku se v sobotu na XXXII. sjezdu ČSSD do jejího čela dostal opět Stanislav Gross, dělají z dnešních novin vyčichlé zboží. O víkendu se to už všichni dozvěděli z televize, co tedy dát na titulní stranu v úterý, abychom se neopakovali, že? Většina českých novin se proto chová, jako kdyby věděla, jak vše opět dopadne, nebo alespoň anticipuje věci, které se ještě nestaly.

Mladá fronta Dnes píše: „Grossova výhra můžeš rozbít koalici“. Právo píše: „Gross dnes s Klausem o osudu vlády“. Lidové noviny se trochu schizofrenně chovají jako noviny Hospodářské, když hlásí: „Gross spěchá s prodejem Telecomu“, zatímco Hospodářské noviny pouze suše, nicméně dosti výstižně, konstatují: „Gross povede vládu, neví ale jakou“.

Silný, nebo slabý?

“Stanislav Gross je po víkendovém sjezdu ČSSD v čele vlády i strany silný jako nikdy předtím. Před spolustraníky ustál finanční skandály své rodiny, do čela ČSSD si za svého zástupce vybral spojence Bohuslava Sobotku a nejužší vedení strany vyčistil od zastánců konkurenčního levicového proudu,“ píší Hospodářské noviny. Jako důkaz Grossovy síly upozorňuje stejný list na jeho sjezdové oznámení o brzké privatizaci Telecomu.

Ti, kteří od počátku upozorňovali na to, že za celým skandálem kolem Grossovy rodiny stojí právě zájem o privatizaci strategického operátora, a to ještě před pokusem ODS o vyvolání hlasování o vládě. „Jestli to bude vyžadovat svolání mimořádného jednání vlády, tak já jsem k tomu připraven,“ prohlásil premiér podle listu.

Lidové noviny, které z tématu dělají hlavní titulek, interpretují toto vyhlášení jako „problém“. Jaký to je problém? List míní, a nechává k tomu mluvit jednoho finančníka, že problémem je právě rychlost tohoto rozhodnutí. O toho finančníka ani tak nejde, jde přece o ODS, která za kritikou stojí.

Tak průhledné krytí, chlapci. ODS k tomu tedy říká: „Občanští demokraté varují, že snaha současné vlády rozhodnout o privatizaci Českého Telecomu co nejrychleji může mít nepříznivý dopad na privatizační výnosy. ODS soudí, že ohledně privatizace Telecomu by měl zavládnout širší politický konsenzus.“ Konsensus? Kdo neví nebo nesleduje o co jde, tak jenom připomínám, že vláda se rozhodla prodat 51% svého podílu v Českém Telecomu a k dnešnímu dni také uzavřela nabídky.

Zájemci jsou čtyři: Belgacom, Swisscom, Telefónica a konsorcium Blackstone/CVC/Providence a France Télécom. Kolik půjde státu do kasičky? Experti vypouštějí různá čísla, ČTK se ve své poslední zprávě pohybuje na číslu 73 miliard korun. To už za to stojí být u moci, nebo ne? U moci je ČSSD. Tedy zatím, jak se snaží sugerovat české noviny… Vládní komise byla svolaná již na tuto středu. Je to výraz nejistoty, nebo další potvrzení síly?

Na brněnském sjezdu ČSSD zvítězil na celé čáře Stanislav Gross. Právo, které přes sjezdem lehce favorizovalo místopředsedu Zdeňka Škromacha, usilujícího o post 1. místopředsedy, skončil v propadlišti… ČSSD. Dnešní vydání se snaží toto vítězství Grossova týmu relativizovat, ačkoliv jejich titulek zní: „Grossův tým se Sobotkou převálcoval opozici.“

V čem je problém? „Delegáti sice zvolili Grosse předsedou a jeho spojence Bohuslava Sobotku prvním místopředsedou soc. dem., ale výsledky voleb ukázaly, že strana je rozdělena na dvě téměř stejně velké části,“ píše autoritativně Alexandr Mitrofanov. A pomáhá si čísly: „Gross zvítězil nad Zdeňkem Škromachem v prvním kole, ale dostal jen 52,7 procentní podporu, kdy pro pro něj hlasovalo 291 a pro Škromacha 203 delegáti. Premiér pak řekl, že mandát sjezdu pokládá za silný a považuje za úspěch, že byl zvolen už v prvním kole. Stejně těsný poměr byl i ve volbách prvního místopředsedy. Sobotka vyhrál v souboji se Škromachem, který se snažil získat alespoň post druhého muže ve straně, až ve druhém kole a dostal 274 hlasů (50,8 %) proti Škromachovým 253 hlasům (46,9 %). Rozdíl byl tedy těsný, 21 hlasů.“

Obrození, ani usmíření

Staronový předseda Gross si vytkl náročný úkol – zvítězit v příštích volbách a to se ziskem 30%. Utopie? Týden, který po velikonocích přichází, ukáže, jak bude vypadat další politický vývoj v zemi. Právo, které to zajímá, připomíná, že Gross se dnes odpoledne vydává na vlastní žádost ke konzultacím na Hrad.

O tom, do jaké míry se nechá znejistět, budou jistě mohutně informovat všechny zítřejší noviny. Šachovnice zůstává zdánlivě stejná: Gross přeskočil největší překážku, klacky mu teď ale budou házet pod nohy stále stejní. Od Miroslava Kalouska, předsedy KDU-ČSL, se dá očekávat pouze „obehraná deska“ mravnostních výhrad. Od Václava Klause, prezidenta ČR, zase „zájem o důvěru“ v politiky a politiku.

Nemá tu myslím smyslu se ptát, jak důvěryhodný a mravný je tu kdo, zda je to více Gross, než Kalousek, nebo třeba „prezident všech občanů“, faktem totiž zůstává, že občanů se na to nikdo neptá. Noviny se již dávno přestaly zajímat o to, co si občané myslí. Rozhodnou zas příští volby, pokud k nim někdo přijde.

A první komentáře? Nikdo to jako vítězství nepochopil. „Vítězství na víkendovém sjezdu strany pochopil Stanislav Gross jako své obrození,“ píše Martin Zvěřina v redakčním stanovisku Lidových novin pod názvem „Návrat ztraceného Standy“. Nikdo by asi neočekával, že LN budou premiérovi fandit, ale spokojit se pouze s volnými glosami na jeho účet, je to velmi slabé. Komentátor Zvěřina má ale sílu ještě větší: tvrdí, že vláda může do „týdne padnout“.

TIP: Co je to evidenční kontrola nebo zelená karta?

Není to sice pointa, spíše možnost, ale trochu odvážná. Pointa proto nevyznívá právě brilantně: „Příští dny budou pro mladého premiéra jedny z nejnáročnějších, protože manévrovací prostor má značně omezený.“  Ano, to je asi pravda, ale co dál? Situace uvnitř ČSSD vypadá jak po bitvě, kolem krouží rudí supi, to by člověk nezáviděl snad nikomu. „Žádné rozhřešení uvnitř ČSSD“, píše komentátorka HN Patrici Polanská. „Tedy Grossovo vítězství? Tak jednoduché to není. Bezprostředně po zvolení předsedy se v kuloárech z jednoho tábora ozývalo: právě jsme spáchali sebevraždu; v druhém se tančily oslavné tance.“

Právo, která Grosse zrovna nepodporuje, ačkoliv si dalo na titulní stranu jeho foto s kyticí růží (od Petry Buzkové po vítězství, která sama se do vedení nakonec nedostala), se jako vždy snaží nabízet osobnostní pohledy. Sloupkař Jiří Hanák to vidí ostře. „Kdyby mělo zvolení Grosse znamenat, že ČSSD nikoho lepšího k dispozici z jakýchkoli důvodů nemá, je její krize hlubší, než si v Lidovém domě uvědomují,“ píše. Komentár Martin Hekrdla si zase myslí, že teď v čele ČSSD „stojí zkušený aranžér partajních davů, kuloárového politikaření a kaučukových slov“, který ve stylu, kdy si v nynějším vedení „pletou upřímnost s pokrytectvím, politiku s klientelismem, demokracii s hierarchií a nutnou modernizaci s postupným modráním“, už ani náhodou nezastaví vítězství ODS.

O čem se nám nezdá

To Alexandr Mitrofanova se snaží o trochu náročnější konstrukci. „Nálada v Grossově týmu je mixem vědomí možného debaklu a odhodlanosti udělat všechno, aby k debaklu nedošlo. Skutečné plány jsou samozřejmě tajené, ale z náznaků lze vytvořit konstrukci, jak by mohlo vedení dál postupovat,“ píše Mitrofanov. A ta snová konstrukce? Patrně vzešlá z hodně hlubokých temných kuloárů ČSSD. Jako vždy u Mitrofana.

Poslyšte: „Stanislav Gross, ač byl čerstvě zvolen šéfem stále ještě nejsilnější vládní strany, v politice skončí. Nebude to ovšem zítra, ale okamžikem řádných nebo mimořádných voleb. Grossova úloha bude pouze v tom, že dovede vládu – je jedno, zda koaliční, či menšinovou – k volebnímu klání. Pak by i s rodinou podle všeho odjel na pár roků studovat do ciziny.“ A kdo přijde po Grossovi? Mitrofanov si myslí, že by to mohl být Lubomír Zaorálek. Komentátor Mitrofanov to má už vyřešené, lidé zatím ne… těm se o tom ani nezdá.

Dá se to vidět ale i jinak. Jaképak řeči o krizi, krize může být i dobrá zpráva. Myslí si to komentátor Martin Komárek z Mladé fronty Dnes. Podle něho je krize dobrá potud, pokud se týká špatné vlády. Kdyby byla v krizi dobrá vláda, to by byla jiná. Hm, to je paradox, a co dál? Co bude zítra, a co pozítří? Komárek míní, že nás čeká celý vějíř možností: „Od krotké varianty, kdy křesťanští demokraté z kabinetu odejdou, ale při hlasování ho podrží, přes jednobarevný tým ČSSD závislý na komunistech až po pád vlády a cestu k předčasným volbám. Existují patrně i jiné možnosti, o nichž se nám zatím nezdá.“

TIP: Jak získat nebankovní půjčky kde opravdu půjčí?