K čemu je třeba Cesty změny, liberalismu a integrace liberálních politických stran

PRAHA – Přinášíme integrální přepis projevu Jiřího Lobkowicze, předsedy Cesty změny (CZ), tak, jak ho přednesl na sněmu CZ dne 15. února 2003 v hotelu Pyramida. Dámy a pánové, milí přátelé! Zažíváme nejistotu předválečné doby. Svět je v krizi a svoboda občanů se stále zužuje. Slovo „liberalismus“ se u nás skoro už nepoužívá a stát dvanáct let po revoluci ještě stále vede občany a ne opačně. Proto je potřeba, aby Cesta změny žila, posílila a spolupracovala s jinými stranami, které jsou připraveny bojovat za svobodu českých občanů. Rád bych předložil několik důvodů, proč je zapotřebí Cesty změny, proč je zapotřebí liberalismu, proč je zapotřebí integrace liberálních stran a poukázal na to, čemu je nutno se vyhnout, abychom se dostali na stezku úspěchu. Nejprve bych se však chtěl vyjádřit k situaci České republiky a k tomu, co se má a co se nemá dělat, chceme-li pokračovat v dějinách svých malých úspěchů z listopadu 2002.

Krize důvěry

Hospodářská situace se prudce zhoršila. Teroristé mohou udeřit všude. Válku nelze vyloučit. Spoustu vedoucích představitelů hospodářství a politiky selhali a prohráli důvěru, která v ně byla vložena. To všechno i u nás bere lidem jistotu. V podstatě lze mluvit o krizi důvěry. Z toho vyplývají různé důsledky: – vehementně je obhajován majetek – šíří se určité obavy z rizika – klesá spotřeba Politické síly využívají vzniklou nejistotu pro volební politické účely, pojmenovávají viníky a vynášejí jednoduché, většinou však nepoužitelné recepty. Bohužel jsou všechny tyto reakce nesprávné a v současné době lze konstatovat dvojí fatální vývoj: opětovné vzplanutí víry ve všemocnost státu a skutečnou zběsilost regulování. S každým problémem a problémkem se nejprve jde za státem prosit o podporu. Žádosti bují na všechny strany. Když tomu neučiníme přítrž, můžeme čekat trojí následky: · Za prvé bude nebezpečně oslabena vůle odpovědně a samostatně řešit problémy ve společnosti a hospodářství · Za druhé bude stát beznadějně přetížen, stejně nebude schopen problémy řešit, ztratí autoritu a vůči němu poroste nelibost · Za třetí bude stát neúměrně finančně zatížen Buď se opět zadluží, pak ztratíme jakýkoli prostor pro politické jednání, pozbudeme důvěru investorů a nečestně naložíme břímě na budoucí generace. Nebo stát zvýší daně. Tím ztratíme jednu z nejdůležitějších konkurenčních výhod. Samozřejmě moderní hospodářství a moderní společnost potřebují silný a výkonný stát. Tento stát se však musí omezit na své základní kompetence a ponechat společnosti a hospodářství dostatek volného prostoru. Chorobná představa o všemocnosti státu a chyby zmíněných politiků a manažerů posilují ty, kteří chtějí všechno regulovat a předepisovat. To bere dech hospodářství a společnosti. Nesmíme ani obětovat oprávněné úsilí o co možná největší bezpečnost a občanské svobody. Proto se musíme opřít o svéprávné a odpovědné lidi a zarazit postup regulovačům a předpisovačům!

Co je třeba učinit

Nejprve musí hospodářství získat ztracenou důvěru. Potřebuje svobodu, aby mohlo rozvinout své tvůrčí síly. Cenou za tuto volnost je odpovědnost. Důvěra v ní se vrátí, až když předloží konkrétní důkazy svého dlouhodobě perspektivního uvažování, svého přijímání odpovědnosti i vůči státu a společnosti a důkazy morální integrity. Domnívám se, že cítím velmi dobře, jak se tento proces rozjíždí a jak mnozí lidé v oblasti hospodářství skutečně procitli. Hospodářství je základnou našeho blahobytu. Produkuje hodnoty, které teprve umožňují financování státních dávek a sociálního státu. Blahobyt může být zachováván pouze tak dlouho, dokud se vyplatí zde investovat a vytvářet pracovní místa, dokud je Česká republika jako hospodářský region konkurenceschopná. Zachování rámcových podmínek vhodných pro hospodářský růst a pro udržení nadprůměrné kvality oblasti je hlavním úkolem politiky příštích let. K tomu mohu předložit jen několik základních bodů: – celý systém České republiky musí cestou nového finančního vyrovnání a rozdělení úloh mezi stát a regiony zvýšit svou efektivitu – stát musí být při udržování co nejnižší státní a daňové kvóty solidně a dlouhodobě financován – daňový systém musí zajistit, aby se podnikatelská činnost vyplatila – naše vztahy k největšímu zákazníkovi a dodavateli, k Evropské unii, musejí být stále optimalizovány – sociální instituce, které se vzhledem k demografickému vývoji ocitly pod velkým tlakem, musí být zajištěny tak, aby na jedné straně plnily svou důležitou sociální funkci, na druhé však nepřetěžovaly národní hospodářství a plátce příspěvků a nedusily snahy o výkonnost – v zemi je nutné zajistit, ano, a někdy i vynutit, konkurenci jakožto nepostradatelný zdroj růstu – jako vývozní země musíme prosazovat celosvětově otevřené trhy – malé a střední podniky se musí více podporovat – velké státní podniky musí zůstat konkurenceschopné a nesmí ustrnout v odborářské majetkové romantice – musí být důsledně do konce provedeny reformy zemědělství Jestli toto všechno nedokážeme, sestoupí Česká republika do třetí ligy. To by pak znamenalo například vyšší počet nezaměstnaných, než jaký je v evropském průměru. Takové reformy potřebují dlouhodobou výdrž, odvahu k nepopulárním opatřením, ochotu vzdát se štvaní za momentálními efekty. Jsem přesvědčený, že Česká republika má sílu tyto reformy zahájit a provést. Ale pouze když se o to zasadí všichni liberálové. Nesmíme se nechat zmást těmi, kteří dělají, jako kdyby existovala jednoduchá a vždy bezbolestná řešení.

Schopnost uzavírat kompromisy jako síla, nikoli slabost

V současné době mají širokou klientelu především levicové a pravicové strany, které zastupují nekompromisní stanoviska, avšak naštěstí v zemi nejsou s to získat většinu. Problémem nejsou ta stanoviska, neboť je demokraticky legitimní zaujímat stanoviska, která se nám nelíbí. Problémem je ona nekompromisnost. Nekompromisnost pravicového a levicového tábora dovedla k zablokování politiky, k neschopnosti přizpůsobovat se novým okolnostem. Další nepružné fundamentální pozice mohou způsobit, že už nebude možné této zemi vládnout. Fundamentální pozice, kterou nelze realizovat, nemá žádnou cenu – i kdyby vypadala velmi atraktivně. Naše země potřebuje pevnou občanskou sílu, která podává ruku kompromisům a řešením, jež mají šanci získat většinu, aniž popírá své jasné stanovisko. Nemyslím tím kompromis jako stanovisko, nýbrž jako výsledek procesu, jenž musí ze stanovisek vycházet. Tou občanskou silou je a musí zůstat liberalismus.

Sedm bodů liberalismu

Z uvedených úvah pro mě vyplývá zjištění, že je třeba v České republice silného liberalismu. Rád bych v 7 bodech konkrétně vyjádřil to, co musíme považovat za své politické teze:

1. Středem naší politiky jsou vždy lidé

Prosazujme hospodářství, protože lidem poskytuje možnosti rozvíjet se, vytváří pracovní místa a blahobyt. Prosazujme vzdělání, protože lidem umožňuje podílet se na hospodářském životě a realizovat se. Prosazujme sociální politiku, protože lidem pomáhá zvládat změny v životě. Prosazujme bezpečnostní politiku, aby lidé mohli žít v bezpečí. Vycházejme přitom ze svéprávných lidí, kteří jsou odpovědní za sebe i všeobecně. Prosazujme jejich práva, ale očekávejme od nich, že budou plnit své povinnosti k obecnému celku. Součástí naší představy o společnosti je akceptování názorové mnohosti a respektování názorů druhých. Vůči menšinám nechceme být pouze tolerantní, nýbrž je chceme respektovat v jejich identitě. Protože lidé nejsou stejní, nemůže být stejnost politickým cílem. Avšak prosazujeme stejné šance pro všechny.

2. Svoboda je a zůstane naší ústřední hodnotou

Lidé se mohou rozvíjet jen ve svobodě. Odmítejme nasazovat jim vodítko. Se svobodou je však nerozlučně spjata odpovědnost. Odpovědnost ve všech formách, například odpovědnost sociální, ekologická, odpovědnost vůči obecnému celku, vůči sociálním partnerům atd. Převzetí odpovědnosti očekávejme od občanek i občanů, ale i od hospodářství, státu, odborů, od občanské společnosti atd., tedy od všech směrodatných sil společnosti. I my jako strana jsme ochotni ujmout se své odpovědnosti.

3. Náš stát není žádný anonymní, zlý moloch

Je to náš stát, tvořený lidem, musí však být kontrolován přímou demokracií a větším federalismem. Chceme být při něm a rozvíjet jej v souladu se svou politickou kulturou. Rozhodně se obracejme proti těm, kteří stát zatracují, ale také proti těm osobám kteří stát představují a reprezentují s neustálým očerňováním a zesměšňováním chovaným. Chceme však stát i omezit a kontrolovat. Musí ponechat hospodářství a společnosti prostor, jaký potřebují, aby se mohly rozvíjet.

4. Hospodářská kompetence musí být jednou z našich silných stránek, protože hospodářství prostě je pro lidi důležité

Stůjme při těch, kteří v hospodářství přebírají odpovědnost v nejlepším slova smyslu. Mnozí z nich jsou nám blízcí. Nechtějme je ale náhle paušálně odsuzovat jen proto, že jich několik selhalo. Prosazujme výkonné tržní hospodářství a uskutečňujme důslednou, dlouhodobou ordoliberální politiku. Odmítejme protekcionářskou politiku partikulárních zájmů. Možná si někteří z nás zaměnili dlouhodobou ordoliberální politiku a krátkodobé partikulárně egoistické zájmy. To musíme korigovat!

5. K našim základním kompetencím musí patřit i sociální politika

Stojíme za existujícími důležitými sociálními institucemi a chceme je zachovat i pro příští generace. Zajišťují stabilitu a národní soudržnost. Nesmějí však zatěžovat národní hospodářství a přiškrcovat vůli k výkonu.

6. Jako země podílející se na světovém obchodě jsme v mnoha ohledech úzce spjati se světovým státem

A všechno, co se někde přihodí, se týká i nás. Proto jsme pro Českou republiku, která bude světu otevřená, bude solidární a uvědomí si svou odpovědnost i při řešení nejnaléhavějších mezinárodních problémů.

7. Chceme se profilovat jako nezávislá, jednoznačně liberální a občanská síla, jako strana s jasně vymezeným systémem hodnot. Chceme se také profilovat jako strana, která prosazuje spolupráci a integraci s ostatními liberálními stranami

Kompetentní, věcná politika se musí stát každodenní samozřejmostí pro nás. Ale sama o sobě nestačí. Musíme razantně a okázale přijímat a sdělovat takové liberální hodnoty a vzory, jimž při současné polarizaci hrozí zánik. Proto se soustředíme na vybudováni silné liberální síly a proto je integrace s Evropskými demokraty (ED) , Občanskou demokratickou aliancí (ODA) a nezávislými tak důležitá pro budoucnost českých občanů.

Závěr

Nesmí dojít k tomu, aby se politika České republiky vyčerpala v hlučném souboji mezi regulovací zběsilostí, neointervencionismem a levicovým nafukováním státu na jedné a negací, nepřátelstvím vůči státu, neonacionalismem a pravicovým elitářstvím na druhé straně. Bipolarita mezi ČSSD a ODS zemi nikam nepřivede. V evropském silovém poli je zapotřebí třetího pólu, buržoazně liberálního pólu, který se od ostatních dvou zřetelně vymezuje, a také to jasně prohlašuje. Není to střed a není to žádný nevyhraněný slepenec, je to liberální síla orientovaná do budoucnosti. To však znamená, že nestačí soustřeďovat všechny síly na trochu delší dálnici, trochu vyšší tempo růstu ve vzdělání a výzkumu či trochu nižší hodnotu pronájmu. Musíme tvrdě vystupovat ve prospěch lidí a jejich hodnot. Jen tehdy budeme věrohodnou politickou silou. Liberálové mají vždy jednu slabost: Protože neznají žádné definitivní pravdy, jsou stále znovu nejednotní. Podle mého názoru je to však i síla: Liberálové nikdy pasivně nepřijímají rozkazy, diskutují o řešení, jsou inovativní. Chceme-li však vyhrát příští volby, musíme se i navzdory této vlastnosti vzchopit k jednotnosti. Přeji si, aby se nám to dařilo. Přeji si také, abychom sebevědomě stáli za svými kompetencemi a hodnotami. Česká republika potřebuje silnou, liberální, občanskou, politicky důslednou, světu otevřenou, sociální a společensky pokrokovou sílu. My, Cesta změny, tou silou jsme a chceme jí zůstat!