Systém Googlu a Applu upozorňoval, pokud lidé přišli do kontaktu s koronavirem. Daní byla malá část soukromí

Technologický pokrok nelze zastavit a byť je v převážné většině případů vytvářen jednotlivými společnostmi ku prospěchu a profitu svému, občas se vyskytnou momenty, kdy je třeba spojit vzájemné síly a možnosti a vyvinout technologický systém prospěšný všem. Jako to udělali konkurenti Google a Apple.

V době pandemie koronaviru ve snaze navrátit svět do starých kolejí a obnovit stagnující ekonomiku, nastupovala možnost chytré karantény, spojená s rychlou identifikací lidí, kteří s nákazou přišli do styku a nevěděli o tom.

Aby tento proces fungoval co nejlépe a s co nejnižším narušením soukromí, proti kterému jsou například iPhone zabezpečeny takřka dokonale, Apple a Google spojily síly při vývoji nástroje informujícího uživatele, že přišli do kontaktu s osobou pozitivně testovanou na nemoc COVID-19.

Výsledky prakticky bezprecedentní spolupráce dvou technologických gigantů. Základem technologie je Bluetooth umožňující bezdrátové spojení zařízení na krátkou vzdálenost. Když se v jeho dosahu pohybovala dvě zařízení se systémy iOS nebo Android, vyměnila si časově omezené kódy.

Ty se na dva týdny uložily do centrální databáze a když se pak ukázalo, že se osoba spojená s určitým kódem nakazila novým koronavirem, byli o tom informováni majitelé zařízení, které s ní přišli do styku.

Takový systém pochopitelně vyvolával mnoho otázek ohledně bezpečnosti a ochrany soukromí, které se společnosti vynasnažily zodpovědět v rozsáhlé technické dokumentaci. Do typickému čtenáři stravitelnější podoby je zpracoval magazín The Verge, přičemž zásadních je několik bodů.

Contact tracing can help slow the spread of COVID-19 and can be done without compromising user privacy. We’re working with @sundarpichai & @Google to help health officials harness Bluetooth technology in a way that also respects transparency & consent. https://t.co/94XlbmaGZV

— Tim Cook (@tim_cook)

Hlavně je třeba zdůraznit, že použití technologie bylo zcela dobrovolné. Nejdříve se objeví pouze v oficiálních aplikacích vytvářených ministerstvy zdravotnictví jednotlivých zemí a dalšími zdravotními zařízeními. Později se počítalo i s integrací přímo do systému, i potom bylo nutné schválit spuštění sledování a data o zdravotním stavu vkládat prostřednictvím speciální zdravotní aplikace.

Nakažený člověk se mohl rozhodnout, zda chce tuto informaci s aplikací sdílet. Aby se předešlo zneužití, měl by ji přitom být schopný zadat pouze pověřený zdravotník. Větší míry soukromí, než bylo a je v mobilních systémech běžné, se při explicitním svolení mohl vzdát pouze nemocný, kódy ostatních nebyly samy o sobě příliš užitečné.

Narozdíl od využití GPS bylo systém Applu a Googlu velmi náročné použít ke sledování polohy uživatelů, jelikož monitoroval pouze vzájemnou blízkost zařízení. Něco jiného je otázka informací o tom, kdo s kým přišel do styku, což je potenciálně hlavní část soukromí, které uživatelé ztratil.

Všechna data však byla po dobu nanejvýš dvou týdnů uchovávána jen na chráněných serverech dvou technologických firem a příslušných zdravotních zařízení.

O míře implementace tak rozhodovaly samotné vlády zemí, Apple a Google jen poskytly základní technologické řešení. Po skončení krize se předpokládalo kompletní odstavení celého systému, aby nemohl být jakkoliv zneužit. Garantovaly to obě společnosti, pro které soukromí zejména v posledních letech tvoří jeden z hlavních pilířů a výrobních i marketingových strategií.