Problémem lidí podnikajících v zemědělství je nedostatek času k vyhodnocení důležitých informací

Největším problémem zemědělců a lidí podnikajících v zemědělství je nedostatek důležitých informací a zejména nedostatek času k jejich vyhodnocení. Relativně velké vzdálenosti mezi sousedy znemožňují dohodnout se, sjednotit se k řešení skutečných společných problémů. Tak je vnímají ti, kteří jsou zapojeni prakticky 24 hodin denně na své farmě, na svých polích, u svých zvířat.

V zemědělství totiž nic nepočká, nepočkají opravy mechanizace, protože nepočká počasí, nepočkají zvířata, protože jsou živá a musí se krmit, napájet, dojit, pečovat o jejich zdraví i spokojenost, protože vše se nám potom vrací.

TIP: Jak funguje Poštovní spořitelna, affiliate marketing nebo založení firmy?

Nejde však zdaleka o výčet problémů a potíží, těch je daleko a daleko více, tak jak je život přináší. Jde o specifikum šumavského zemědělství, hospodaření na Šumavě, hospodaření v těsném sousedství Národního parku, nebo přímo v něm, což samo o sobě vyžaduje velmi zvláštní zřetel. Ke všem složitostem se v současné době připojuje vize velké Evropy – začlenění naší republiky a našeho zemědělství do Evropské unie.

Na pomoc zemědělcům v podmínkách přechodu k tržnímu hospodářství vznikalo množství organizací, ať už to byly různé agentury, podnikatelská sdružení, agrární komory a další různé spolky aktivity, jedno měly společné. Zajišťovaly pomoc zemědělcům ve všech podobách, ale výsledky byly téměř vždy stejné – tedy téměř nulové. Vyplývá to následně i ze všech možných setkání prakticky na všech úrovních i za účasti našich předních politiků. Tak, jako se ztrácejí informace směrem dolů – k zemědělcům, tak se ztrácí zřejmě i směrem nahoru k našim poslancům a politikům.

Protože agrárníci pocítili potřebu se s nastalou situací vyrovnat a řečeno sportovní terminologií „obrátit skóre ve svůj prospěch“, oslovili Regionální sdružení obcí Šumava, které vzniklo z podobných potřeb, ale je zaměřené na problematiku obcí. Požádali o možnost začlenění do tohoto spolku jako jeho zemědělská sekce a řeší skutečné problémy zemědělců. Nyní už vědí, že problémy jsou z části společné a doplňují se. Jde tedy o oboustranně výhodnou symbiózu rozvoje našeho regionu. Hlavním úkolem sekce je sdružit pokud možno všechny zemědělce (členství je dobrovolné) regionu a pomoci jim řešit dané problémy, které jsou pro jednotlivce nebo malé skupiny jinak neřešitelné.

V rámci „hranic“ Sdružení obcí regionu Šumava, je řešitelný i ekonomický problém pomocí programů EU pro kandidátské země. Jako sekce regionálního sdružení mají snadnější přístup ke všem informacím, snáze mohou ovlivnit rozhodovací procesy v parlamentu či senátu, které se jich dotýkají (například privatizace státní půdy, zákony, které se týkají přímo jejich existence a jistot). Lépe mohou upozornit na to, že zemědělská činnost v oblasti Šumavy je neustále opomíjena a navrhovat prostřednictvím svých poslanců skutečná řešení nebo se snažit je alespoň na rozumnou míru usměrnit. Ohraničení úkolů, pokud se týká zemědělství, v jejich sekci neexistuje.

V současné době se snaží řešit a likvidovat resty, které se nahromadily, o kterých vědí a jsou připraveni reagovat na podněty svých členů, neboť jsou tu především pro jejich spokojenost. Vědí, že s průběhem času budou nastávat další úkoly o jejichž existenci dnes nemusí mít ani tušení, ale chtějí dál a nechtějí opustit svoji půdu. Chtějí, aby se poctivým lidem dařilo a snaží se jim pomáhat.

Vědí také, že určité rezervy jsou na straně Národního Parku Šumava a nyní je na nich, aby se vzájemně dohodli a přesvědčili, že člověk je neoddělitelnou součástí přírody a jeho vyloučení je velice krátkozraké. Musí existovat a existují možnosti, jak se vyrovnat i s přítomností lidí pohybujících se v Národním Parku. Prostě problémy vždycky byly, jsou a budou. Zemědělci na Šumavě je chtějí a musí řešit ke spokojenosti všech účastněných stran.

Šumava je svoji polohou i nedotčeností, přímo určena k čistému, ekologickému hospodaření, a to jak rostlinnému, tak živočišnému. Dobře víme, že výnosy (jak materiální, tak finanční) nejsou nijak velké a těžko by stačily k uživení zemědělců. Proto jsou pro tento způsob hospodaření nutné dotace a o jejich správnou míru se musí odpovědná politická reprezentace rovněž výrazně zasadit.

Další možné doplnění příjmů v naší oblasti může znamenat agroturistika – to ale už záleží na možnostech a vůli jednotlivých šumavských farmářů. Všichni přeci chceme mít Šumavu krásnou i čistou, klidnou a dokonalou: pro hospodaření (kulturu krajiny) i rekreaci. Pro tyto cíle stojí za to něco obětovat, pro tyto cíle chtějí zemědělci pracovat a dělají pro to vše co je v jejich silách.