Senátoři podali stížnost k Ústavnímu soudu proti vyvlastňování menšinových akcionářů

Začal dosud největší přesun soukromého majetku od časů Benešových dekretů. Parlament i prezident posvětili zákonné úpravy, které postavily mimo hru stovky společností a statisíce drobných akcionářů. Ve hře o miliardové částky může katastrofu odvrátit už jenom Ústavní soud České republiky, k němuž se senátoři obrátili.

Soňa Paukrtová

Ještě je možné odvrátit katastrofu. Skupina 17 senátorů, členů Klubu otevřené demokracie (KOD) a Klubu Sdružení nezávislých kandidátů (SNK), poslala 16. listopadu 2005 k Ústavnímu soudu stížnost. Navrhujeme zrušení částí zákona a ustanovení § 183i až § 183n obchodního zákoníku. Máme za to, že tyto návrhy, které schválil parlament a podepsal i prezident, jsou protiústavní.

Protiústavní úpravy

Za čísly a paragrafy se totiž skrývá jeden z největších přesunů soukromého majetku od časů Benešových dekretů. Na základě uvedených zákonů již bylo zahájeno vyvlastňování ve stovkách společností – dotýká se počtu statisíců drobných akcionářů. Tento proces popírá nejen základní myšlenky ekonomické transformace, jež stála na vůli a odvaze drobných akcionářů, ale svým charakterem stojí i proti Listině základních práv a svobod.

V ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod se píše, že: „vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu“.  Máme důvodné podezření, že tento proces není ani ve veřejném zájmu, a že jeho způsoby nesplňují ani některé náležitosti zmiňovaných náhrad.

Uvedená ustanovení obchodního zákoníku nelze považovat ani za transformaci evropské směrnice o nabídkách převzetí. Je z ní totiž vytrženo a nesprávně vloženo jediné ustanovení, zatímco další ustanovení, která jsou ve prospěch menšinových akcionářů, nebyla převzata.

Papírové povinnosti

Buďme konkrétní. Samotný výkup cenných papírů proti vůli jejich vlastníků je upraven způsobem, který znemožňuje efektivní ochranu proti zneužití práva. Minoritní vlastníci nemají dostatečnou dobu, aby mohli připravit vlanou hromadu, investoři nejsou chráněni v rámci rejstříkového řízení a proces přezkoumávání není ovládán jasnými pravidly. Na osoby, jejichž základní právo je dotčeno, jsou navíc kladena nepřiměřeně vysoká břemena v rámci přezkumného řízení, které má posoudit náhrady za vyvlastnění.Jeden příklad. Podle schválených úprav má Komise pro cenné papíry (KCP) posuzovat přiměřenost vypořádání. Ve skutečnosti je ale tato povinnost jenom papírová, neboť podle vyjádření samotné Komise, ona sama není vůbec schopna „přiměřenost“ posuzovat, zejména u společností s nekotovanými akciemi.

Komise má navíc termínově nůž na krku, neboť musí ve lhůtě do 15 dnů zaslat své stanovisko: pokud v této lhůtě neudělí požadovaný souhlas s nabytím účastnických cenných papírů cílové společnosti anebo nabídku převzetí nezakáže, platí, že s nabídkou převzetí souhlasí.

Pravidla faulů

To ale není všechno. Vyvlastněný akcionář, který přišel o všechno, by měl ještě nést náklady přezkumného řízení a platit vyšší soudní náklady, čím více jej hlavní akcionář „podvedl“. Silová řešení, kde silný drtí slabšího, a zákony mu jdou na ruku, nemají v civilizované společnosti obdoby. Tady už nejde o nůž na krku, ale o vyložený faul.

Existuje okruh celkem 12 problémů, v němž jsou ustanovení zákonů nejasná a zavádějící. Obracíme se proto na Ústavní soud, aby se tímto tématem zabýval přednostně. Máme totiž vážnou obavu, že stovky společností, statisíce drobných akcionářů a miliardové částky, které jsou ve hře, budou vyvlastněny dříve, než se soud začne věcí zabývat. Takový precedens tu bohužel existuje. V roce 1998 došlo k protiprávní masové transformaci investičních fondů na tzv. holdingy. Tomuto nezákonnému postupu nedokázaly orgány státu zabránit přes jednoznačné rozhodnutí Nejvyššího soudu, který nezákonnost těchto transformací jasně deklaroval.

Věříme, že v tomto případě tomu bude jinak.

Autorka je senátorka a předsedkyně Klubu otevřené demokracie.