Topolánek má ODS pevně v rukou, premiér Gross chce jít bez komunistů…

Suverén. Ze stránek dnešních českých novin se na čtenáře dívá člověk, kterého by většina národa, co volí, chtěla mít za premiéra. Jmenuje se Mirek Topolánek a na víkendovém kongresu Občanské demokratické strany (ODS) obhájil předsednickou funkci. Chlapci z Mladé fronty Dnes se zachovali téměř jako za časů velkého „táty Klause“. Hlavní titulek s fotografií smějícího se „suverénního muže“ – jemuž „táta“ přidělil před dvěma lety přezdívku „Topol“ (přesněji „falešný a prázdný Topol“) – hlásí: „Topolánek má ODS pevně v rukou.“

Při pohledu na další české noviny tahle devótnost vynikne o to více. Lidové noviny, stejně jako Právo (i přes obvyklou ideologickou nesmlouvavost) mají titulky téměř identické. „ODS povede Topolánek a Nečas“, zní zpráva Lidových novin. „ODS povede tandem Topolánek-Nečas“, opakuje Právo. Pouze Hospodářské noviny, které kultivují svou jinakost přinášejí na titulní straně meditativního Topolánka a titulek: „ODS chce vládu, která změní stát.“

Topolánkova úžina

Žádný boj se vlastně nevedl. Topolánek byl jediný kandidát. Jako za starých dobrých časů, kdy vyhlášení opoziční kandidatury mohlo vyvolat zemětřesení ve státě. Topolánek jde ve šlépějích Klause, který neměl široko daleko nikdy žádného protikandidáta. Je to takový malý nedemokratický rys této „občanské a demokratické“ formace. Demokratická volba se u této nejsilnější opoziční strany zkrátka zcvrkla na takové malé divadlo pro média. Výsledek byl jasný předem. Mladá fronta Dnes se tváří, jako kdyby k zemětřesení došlo. „Byl to víkend ve znamení velkého pohybu v české politice. Rok a půl před volbami ODS odstartovala přípravu na převzetí moci: na svém kongresu jednoznačně potvrdila ve svém čele Mirka Topolánka a jeho radikální reformní plány,“ píší uhranutě její tři korespondenti.

Proti Topolovi hlasovalo pouze 32 tajných ódeesáků. „Topolánek v tajné volbě v neděli získal 354 hlasů z celkových 391, což je 90,53 procenta. Jeho mandát je tedy skoro stejně silný, jako měl v posledních volbách v roce 2001 jeho předchůdce Václav Klaus, kterého tehdy podpořilo 92 procent delegátů,“ píše Právo. Lidové noviny dávají prostor Topolánkovi k sebeoslavným úvahám: „Je to silný mandát. Já jsem takový silný mandát chtěl a potřeboval, a dostal jsem ho.“ Kdopak to ale asi našeho moravskoslezského Topola zradil? Vítěz má být, jak známo, velkorysý. „Kterých 32 to bylo, to nebudeme řešit,“ podotkl šéf ODS. Místo jeho vítězství se ale dlouho řešili Topolovi místopředsedové. Místo po Zahradilovi nahradil Petr Nečas, dalšími se stali: Pavel Bém, Petr Bendl, Ivan Langer a Miroslava Němcová.

Noviny líčí volbu do místopředsednická křesla jako dramatický zápas. Vrátil se Ivan Langer, Miroslava Němcová se propasovala až napočtvrté a Nečas porazil upřímného Bendla i protežovaného Béma. Necháme idolatrické komentáře stranou („Ve vzduchu byla cítit moc,“ píše v MfDnes Bohumil Pečínka) a poznamenáme pouze, že předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek uspokojil lecjakého ódeesáka, když z tribuny promluvil o spolupráci na „nesocialistickém“ vývoji země. Hlavní komentátor nejčtenějších novin Martin Komárek míní, že ODS pluje do úžin. Skyllou pro potvrzeného Topola může být ostrost, s jakou ODS razantně vystupuje, Charybdou potom ústavní smlouva návrhu Evropské ústavy. ODS vystupuje se silnou pravicovou rétorikou, jež může odradit chudší voliče, o Evropské ústavě zase podléhá vábení negativismu, která nemusí být snesitelná pro voliče proevropské.

Gross zadupal

Malé, s ohledem na pompéznost kongresu ODS, bylo pokrytí jednání, na němž získal premiér Stanislav Gross mandát, který je ale silnější než Topolánkův. „Premiér a úřadující předseda ČSSD Stanislav Gross v sobotu získal na ÚVV soc. dem. jednoznačnou podporu pro svou představu politiky ČSSD do sněmovních voleb,“ píše v Právu dvorní zpravodaj socialistů Alexandr Mitrofanov. „Z přibližně 170členného výboru byli proti tři lidé a 14 se zdrželo. Gross se ostře vymezil jak proti ODS, tak proti KSČM a vyslovil se pro pokračování současné koalice v zájmu naplnění zásad evropské integrace,“ upřesňuje. Kdo si ještě vzpomíná, že „baby“ Gross jel hned po zvolení premiérem uklidňovat Miloše na Vysočinu (a udělat z něho ambasadora pro vyjednávání s komunisty), může být překvapen.

Podle Mitrofanova zpravodajství to vypadalo, že baby na své odpůrce zvýšil hlas, snad dokonce i zadupal čertovským kopýtkem. „Úřadující předseda požádal své oponenty, aby vystoupili s protinávrhy a v případě nesouhlasu jeho představu přehlasovali: ´Jasně vám říkám – když to dnes neuděláte, naplno a nemilosrdně se rozjedeme tou cestou, o které jsem v tuto chvíli hovořil. Dodržování této cesty budu vyžadovat od každého, ať má názor jakýkoli… Nechci už vidět to, aby se vedly veřejné polemiky a debaty, které znevažují soc. demokracii ve veřejnosti. A kdo je povede, musí být diskvalifikován ze soc. dem., ať je v sebevětší a sebevýznamnější pozici,´“ zahřměl (pokud to bylo možné) podle Práva baby. Svého odpůrce Miloše Zemana označil za „zahořklého“. Podle vlastních slov s ním již nebude kontakty navazovat, protože porušil smír.

Do jaké míry se jeho odpůrci, kterých není málo (Jan Kavan, Vladimír Laštůvka a zejména Zemanova prodloužená ruka Zdeněk Škromach) otřepou, ukáží následující dny. Vsaďme se, že na soc.-demáckém sjezdu nebude jenom jeden kandidát. Tam si zuby brousí i vrátný v Lidovém domě. Komunisté jsou totiž zatím jediným klíčem k pohybu na české politické scéně. Pro čistotu řešení musí projít právě těmito vraty. Kdy to bude, ukáží možná již měsíce…

Kdo je vlastně dnes čertem a kdo Mikulášem?