Zákaz o propagaci komunismu neprošel v dolní komoře parlamentu

PRAHA – Páteční čtyřhodinová diskuse, která předcházela schvalování novely zákona o zákazu propagace komunismu a nacismu, měla podobu ostrých výpadů, přecházejících místy v osobní obviňování. V rozpravě, při níž vystoupilo téměř 20 poslanců, padly výroky, které obviňovaly předkladatele, senátora Martina Mejstříka, z inkvize a cílené antikomunistické hysterie.

Senátor Mejstřík předložil novelu zákona, která vrací do preambule zákona číslo 140/1961 Sb., trestního zákona, slova „komunismus“ a „nacismus“. Novelu, kterou připravil Jakub Pinta, předseda pražské organizace Cesty změny, vrací do úvodu zákona paragraf 260, který odsuzuje propagaci hnutí, které vedou k potlačení lidských práv, a tedy slovy „komunismus, nacismus nebo jiné podobné hnutí“.

„Omezení svobody projevu zakotvené v § 260 a 261 trestního zákona nechrání pouze lidská práva a svobody, ale i demokratické základy státu. Sám Ústavní soud dospěl k závěru, že je možné stíhat i za pouhý názor, pokud je považován za extrémní či nebezpečný, aniž by současně muselo hrozit jiné bezprostřední ohrožení a porušení práva,“ řekl v úvodu svého vystoupení senátor Mejstřík.

Současná podoba zákona už explicitní zmínku o „komunismu“ má, nikoliv ovšem hned v preambuli. „Navrhovanou změnou dochází k zákazu výlučné ideologie, její příkladné uvedené slouží k větší jednoznačnosti a upřesnění typu hnutí, jejichž propagace a podpora je trestná,“ doplnil s tím, že současné soudy mají tendenci postupovat proti projevům extremismu velmi laxně, „pakliže nemají taxativně uvedeno v zákoně, že to a to hnutí je opravdu extrémistické“.

Senátor připomněl historický kontext, počet obětí komunismu, a nakonec se obrátil směrem k lavicím poslanců KSČM se slovy: „Dámy a pánové, já vás prosím, podpořte novelu trestního zákona tak, jak jsem ji předložil. Myslím si, že jsme k tomu povinováni všem těm lidem, kteří v roce 1989 stáli proti tehdejší nomenklatuře. Protože tito pánové nejsou nic jiného, než KSČ v bledě rudém.“

Diskusi provázely ostré obraty a útoky na komunistickou ideologii, srovnávání komunismu a nacismu a půtky, které se týkaly osobní minulost různých lidí. Nejostřejší výměna proběhla k tématu, které se netýkala ani tak samotného zákona, nýbrž mnohem více minulostí Václava Bendy, katolického politika ODS a Aloise Grebeníčka, otce bývalého předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka, jenž byl vyšetřovatelem v komunistickém táboře nucených prací.

Poslanec Grebeníček označil změnu zákona za pokus „o protiústavní ideologizaci práva a o inkviziční kodifikaci vlastní nedemokratičnosti, nesnášenlivosti a netolerance“. „Návrhy na politizaci výkonu státní moci a na omezování svobody myšlení a politické soutěže se znovu a znovu objevují a jsou nám předkládány jednotlivci i skupinami přesto, že všechny ve Sněmovně zastoupené strany bez výjimky se hlásí ke svobodě myšlení a k rovné politické soutěži stran,“ řekl Grebeníček.

S odvoláním na Ústavu a Listinu základních práv a svobod poslanec Grebeníček přirovnal tyto snahy ke „kladivu na čarodějnice“. „Z pohledu Ústavy a Listiny základních práv a svobod – a bylo tady už mnohé řečeno – je jednoznačně nutné odmítnout ono kladivo na čarodějnice, které do právního řádu prosazuje část senátorů svým návrhem na zákaz a trestní postih šíření myšlenek a ideálů komunistické rovnosti a sociální spravedlnosti,“ připomněl a upřesnil, že Sněmovnou neprojde „jakékoliv odborné zkreslování skutečností hanebností, ať vystupuje pod aureolou velikého Urválka nebo pod záštitou velikého Bendy, Mejstříka či Štětiny“.

Na to reagoval vzápětí poslanec Marke Benda, který Grebeníčkovi připomněl, že je synem „komunistického estébáka a mučitele politických vězňů“.