Bulimie – problémy, řešení, na koho se obrátit, jak postupovat

Poruchy příjmů potravy jsou častější, než je zdrávo. Mnoho lidí si svou nemoc vůbec nepřipouští a před svým okolím ji tají. Příznaky a důsledky však nelze zatajit do nekonečna. Jak ze začarovaného kruhu přejídání a zvracení ven?

Modelový příklad: Kamarádka v posledních pár měsících hodně zhubla, je hodně unavená a často spí. Jí hodně tučná jídla, avšak vůbec netloustne. Po obědě se jí dělá špatně. Stěžuje si na vypadávání vlasů, lámání nehtů a únavu. Po celém těle jí jsou vidět kosti. Říká, že při své výšce 165 cm má 50 kg, ovšem vypadá na míň.

Asi před půl rokem říkala, že jídlo občas naschvál zvrací, avšak pomoc kamarádky odmítla. Nedávno také omdlela. Má velice nízký tlak a často se ji motá hlava. Doktorka ji poslala na vyšetření srdce, to je v pořádku, tak to svádí na záda!

Co je to bulimie

Bulimie zahrnuje destruktivní cyklus přejídání a očišťování. Po epizodě nekontrolovatelného přejídání se lidé s bulimií drastickými kroky zbavují přebytečných kalorií. Aby zabránili přibývání na váze, zvracejí, nadměrně cvičí, hladoví nebo užívají projímadla.

Poruchy příjmu potravy zahrnují extrémní poruchy stravovacího chování – dodržování přísných diet, tajné přejídání, zvracení po jídle, obsedantní počítání kalorií. Není snadné sledovat, jak si někdo poškozuje zdraví – zvláště když se řešení zdá být, alespoň navenek, jednoduché.

Poruchy příjmu potravy jsou však složitější než jen nezdravé stravovací návyky. Ve své podstatě jsou to pokusy vypořádat se s emocionálními problémy a zahrnují zkreslené, sebekritické postoje k váze, jídlu a obrazu svého těla. Právě tyto negativní myšlenky a pocity podporují škodlivé chování.

Lidé s poruchami příjmu potravy se pomocí jídla vyrovnávají s nepříjemnými nebo bolestivými emocemi. Omezování jídla používají k tomu, aby se cítili pod kontrolou. Přejídání dočasně utišuje smutek, hněv nebo osamělost. Zvracení se používá k potlačení pocitů bezmoci a nenávisti k sobě samému.

Lidé s poruchou příjmu potravy časem ztrácejí schopnost vidět sami sebe objektivně a posedlost jídlem a váhou začíná v jejich životě dominovat nad vším ostatním. Jejich cesta k zotavení začíná identifikací základních problémů, které jsou hnacím motorem jejich poruchy příjmu potravy, a nalezením zdravějších způsobů, jak se vyrovnat s emocionální bolestí.

Varovné příznaky poruchy příjmu potravy

Mnoho lidí si dělá starosti se svou váhou, s tím, co jedí, a s tím, jak vypadají. To platí zejména pro dospívající, kteří čelí zvýšenému tlaku, aby zapadli a vypadali atraktivně v době, kdy se jejich tělo mění. V důsledku toho může být obtížné rozlišit poruchu příjmu potravy od běžného sebevědomí, obav o váhu nebo diety.

Situaci dále komplikuje fakt, že lidé s poruchou příjmu potravy často vynaloží velké úsilí, aby svůj problém s jídlem skryli. Existují však varovné příznaky, na které si lze dát pozor. A jak poruchy příjmu potravy postupují, je snazší si červené vlajky všimnout. Mezi příznaky bulimie patří:

• Vymlouvání se na vyhýbání se jídlu nebo situacím, které se týkají jídla (např. že se předtím pořádně najedli, nemají hlad nebo je trápí žaludeční potíže)
• Jedí jen malé porce nebo specifické nízkokalorické potraviny a často si zakazují celé kategorie potravin, jako jsou sacharidy a tuky
• Obsedantní počítání kalorií, čtení etiket na potravinách a vážení porcí
• Nadměrné krájení nebo žvýkání
• Užívání tablet na hubnutí
• Záchvatovité přejídání
• Nevysvětlitelné mizení velkého množství jídla v krátkém časovém úseku
• Spousta prázdných obalů od potravin, často ukrytých na dně odpadkového koše
• Hromadění a schovávání zásob vysoce kalorických potravin, jako jsou nezdravé potraviny a sladkosti
• Tajnůstkářství a izolace; mohou jíst normálně v přítomnosti ostatních, a přejídají se až pozdě v noci nebo na soukromém místě, kde je nikdo neobjeví nebo nevyruší
• Zmizení hned po jídle nebo časté chození na záchod
• Sprchování, koupání nebo pouštění vody po jídle, aby překryly zvuky zvracení
• Používání nadměrného množství ústní vody, mentolových bonbonů nebo parfémů, aby se zamaskoval zápach zvracení
• Užívání projímadel, diuretik
• Období půstu nebo nutkavého intenzivního cvičení, zejména po jídle
• Časté stížnosti na bolest v krku, žaludeční nevolnost, průjem nebo zácpu
• Zbarvené zuby
• Zkreslený obraz těla a změněný vzhled
• Extrémní zaujetí tělem nebo váhou (neustálé vážení, trávení spousty času před zrcadlem, zkoumání a kritizování svého těla)
• Výrazný úbytek hmotnosti, rychlé přibývání na váze nebo neustálé kolísání hmotnosti
• Časté komentáře o tloušťce nebo o strachu z přibírání na váze
• Nošení pytlovitého oblečení nebo více vrstev ve snaze skrýt váhu

Pokud si u svého přítele nebo člena rodiny okolí všimne varovných příznaků poruchy příjmu potravy, je důležité se ozvat. Lidé s poruchami příjmu potravy se často bojí požádat o pomoc. Někteří se snaží najít způsob, jak o svém problému začít mluvit, zatímco jiní mají tak nízké sebevědomí, že prostě nemají pocit, že si pomoc zaslouží.

Ať už je to jakkoliv, poruchy příjmu potravy se bez léčby jen zhorší a fyzické i emocionální škody mohou být vážné. Čím dříve jim okolí začne pomáhat, tím větší mají šanci na uzdravení. I když nelze člověka s poruchou příjmu potravy donutit, aby se uzdravil, pro jeho zotavení je zásadní mít podpůrné vztahy a nenechat jej, aby si říkal „cítím se osaměle„. Láska a povzbuzení nejbližších mohou vše změnit.

Pozor na časté zvracení, které vede ke zvýšené kazivosti zubů, což může způsobit i odhalené zubní krčky.

Jak s někým mluvit o jeho poruše příjmu potravy

Rozhodnutí o změně je pro člověka s poruchou příjmu potravy málokdy snadné. Pokud kvůli poruše příjmu potravy trpí podvýživou, může to narušit jejich myšlení – o jejich těle, o světě kolem nich, dokonce i o motivaci blízkých snažit se jim pomoci.

Bombardovat je hrozivými varováními o zdravotních důsledcích jejich poruchy příjmu potravy nebo se je snažit zastrašit, aby jedli normálně, pravděpodobně nebude fungovat. Poruchy příjmu potravy často plní důležitou roli v životě člověka – způsob, jak se vyrovnat s nepříjemnými emocemi. Vzhledem k tomu, že se lze setkat s popíráním, bude nutné při otevírání tématu postupovat opatrně.

Vybrat si vhodnou dobu. Vybrat si čas, kdy lze s dotyčnou osobou mluvit v soukromí, bez rozptylování a omezení. Důležité je vést rozhovor v době emocionálního klidu.

Vysvětlit obavy. Vyhnout se poučování nebo kritizování, protože to blízkého pouze přivede do defenzivy. Zmínit se o konkrétních situacích a chování, a o tom, proč jsou znepokojivé. Cílem v tomto okamžiku není nabízet řešení, avšak vyjádřit své obavy o zdraví dané osoby a svou touhu pomoci.

Připravit se na odmítání a odpor. Je pravděpodobné, že blízký bude poruchu příjmu potravy popírat nebo se bude zlobit a bránit. Pokud k tomu dojde, měli by blízcí zůstat klidní, soustředění a respektující.

Zeptat se, zda má osoba důvody, proč se chce změnit. I když blízký postrádá touhu změnit se sám za sebe, může se chtít změnit z jiných důvodů: aby udělal radost někomu, koho má rád, aby se například vrátil do školy nebo do práce. Jediné, na čem skutečně záleží, je, že je ochoten vyhledat pomoc.

Být trpěliví a podporovat. Nevzdávat se při prvotním odmítání. Může chvíli trvat, než bude osoba ochotna se otevřít a přiznat, že má problém. Důležité je otevřít komunikační linky. Pokud jsou nemocní ochotni mluvit, je nutné jim naslouchat bez odsuzování, bez ohledu na to, jak mimo mohou znít. Dát najevo, že na nich jejím blízkým záleží, že jim věří a že jim budou k dispozici, ať už budou potřebovat cokoliv.

Co nedělat

Vyhnout se ultimátům. Pokud se nejedná o nezletilé dítě, nelze nikoho nutit k léčbě. Rozhodnutí o změně musí přijít od něj samotného. Ultimáta pouze zvyšují tlak a podporují další tajnůstkářství a popírání.

Vyhnout se komentářům o vzhledu nebo váze. Lidé s poruchami příjmu potravy jsou již nyní nadměrně zaměřeni na své tělo. Dokonce i ujištění, že nejsou tlustí, nahrává jejich zájmu o to, aby byli štíhlí. Místo toho zaměřit rozhovor na jejich pocity. Proč se bojí být tlustí? Čeho si myslí, že dosáhnou, když budou štíhlí?

Vyhnout se zahanbování a obviňování. Vyhnout se obviňujícím výrokům na téma „ty“, jako například: „Ty prostě potřebuješ jíst!“. Nebo: „Bezdůvodně si ubližuješ.“ Všichni se snažíme, aby ses cítil dobře. Místo toho používat výroky typu „já“. Například: „Je pro mě těžké sledovat, jak chřadneš.“ Nebo: „Bojím se, když slyším, že zvracíš.“

Vyhnout se uvádění jednoduchých řešení. Například: „Jediné, co musíš udělat, je přijmout sám sebe.“ Poruchy příjmu potravy jsou komplexní problémy. Kdyby to bylo tak jednoduché, blízký by netrpěl.

Povzbuzování k vyhledání pomoci

Kromě podpory je nejdůležitější věcí, kterou lze pro osobu s poruchou příjmu potravy udělat, povzbudit ji k léčbě. Čím déle zůstává porucha příjmu potravy nediagnostikovaná a neléčená, tím je pro tělo těžší a tím obtížněji se překonává, proto je dobré naléhat na svého blízkého, aby okamžitě navštívil lékaře.

Lékař může posoudit příznaky, stanovit přesnou diagnózu a vyšetřit případné zdravotní problémy. Lékař může také určit, zda existují nějaké souběžné stavy, které vyžadují léčbu, například deprese, zneužívání návykových látek nebo úzkostná porucha.

Léčba poruch příjmu potravy

Správný léčebný přístup pro každého člověka závisí na jeho konkrétních příznacích, problémech a silných stránkách a také na závažnosti poruchy. Aby byla léčba poruchy příjmu potravy co nejúčinnější, musí se zabývat jak fyzickými, tak psychickými aspekty problému.

Cílem je léčit případné zdravotní nebo výživové potřeby, podporovat zdravý vztah k jídlu a naučit konstruktivním způsobům, jak se vyrovnávat s nepříjemnými emocemi a životními výzvami.

Nejlepší je často týmový přístup. Mezi osoby, které se mohou podílet na léčbě, patří lékaři, odborníci na duševní zdraví a odborníci na výživu. Velký význam pro úspěch léčby poruch příjmu potravy má také účast a podpora rodinných příslušníků.

Lékařská léčba. První prioritou je řešení a stabilizace jakýchkoli závažných zdravotních problémů. Hospitalizace nebo ústavní léčba může být nezbytná, pokud je blízký nebezpečně podvyživený, trpí zdravotními komplikacemi, má těžké deprese nebo sebevražedné sklony nebo se brání léčbě. Ambulantní léčba přichází v úvahu, pokud pacient není v bezprostředním zdravotním ohrožení.

Výživové poradenství. Dietologové nebo odborníci na výživu mohou blízkému pomoci navrhnout vyvážené stravovací plány, stanovit stravovací cíle a dosáhnout nebo udržet zdravou hmotnost. Poradenství může zahrnovat také vzdělávání o správné výživě.

Terapie. Terapie hraje při léčbě poruch příjmu potravy zásadní roli. Jejím cílem je identifikovat negativní myšlenky a pocity, které stojí za poruchami příjmu potravy, a nahradit je zdravějšími a méně zkreslenými postoji. Dalším důležitým cílem je naučit člověka, jak se vypořádat s obtížnými emocemi, problémy ve vztazích a stresem produktivním, nikoli sebedestruktivním způsobem.

Vhodnou terapií může být psychoterapie online.

Řešení poruch příjmu potravy v domácnosti

Jako rodič lze udělat mnoho věcí, které podpoří zotavení dítěte z poruchy příjmu potravy – i když se léčbě stále brání a i nadále si dítě ubližuje.

Jít pozitivním příkladem. Rodiče mají větší vliv, než si myslí. Pomůže jíst výživná, vyvážená jídla. Dbát na to, jak o svém těle a jídle mluví. Vyhýbat se sebekritickým poznámkám nebo negativním komentářům o vzhledu druhých. Místo toho se zaměřit na vnitřní vlastnosti, které člověka skutečně činí přitažlivým.

Udělat si z jídla zábavu. Snažit se jíst co nejčastěji společně jako rodina. Využít tento společný čas spíše k tomu užít si vzájemnou společnost, než mluvit o problémech. Jídlo je také dobrou příležitostí ukázat dítěti, že jídlo je něco, co si má užívat, a ne se ho bát.

Vyhnout se bojům o moc nad jídlem. Pokusy nutit dítě do jídla způsobí pouze konflikty a pravděpodobně povedou k většímu tajnůstkářství a lhaní. To neznamená, že nelze dítěti stanovit hranice nebo ho vést k odpovědnosti za jeho chování. Nechovat se však jako potravinová policie, která neustále dítě kontroluje.

Podporovat jídlo přirozenými důsledky. Zdravé stravovací návyky sice nelze vynutit, avšak je možné je podpořit důrazem na důsledky. Pokud například dítě nechce jíst, nemůže chodit do tanečních nebo řídit auto, protože by to v jeho oslabeném stavu nebylo bezpečné. Nejedná se o trest, nýbrž o přirozený zdravotní důsledek.

Podpora zotavování blízké osoby

Zotavení z poruchy příjmu potravy vyžaduje čas. Neexistují žádná rychlá řešení ani zázračné léky, proto je důležité mít trpělivost a soucit. Nevytvářet na svého blízkého zbytečný tlak stanovováním nereálných cílů nebo vyžadováním pokroku podle vlastního harmonogramu. Dodávat naději a povzbuzení, chválit každý malý krok vpřed a zůstat pozitivní i přes potíže a neúspěchy.

Naslouchat bez odsuzování. Zeptat na pocity a obavy svého blízkého a pak mu skutečně naslouchat. Odolat nutkání radit nebo kritizovat. Jednoduše dát svému příteli nebo rodinnému příslušníkovi najevo, že je vyslyšen.

Publikováno: 2. 3. 2023

Michal Hardyn

Cílem portálu Vdenik.cz je poskytnout návštěvníkům důležité informace co nejpoutavější formou. Články píšeme o diskutovaných tématech z nejrůznějších oblastí - např. z podnikání, pojištění, nejnovějších trendů ve světě či cestování. Vždy míříme na největší srozumitelnost a čtivost.

Twitter LinkedIn