Europoslanec Jan Zahradil

Stoupenci tzv. evropské ústavy vytvářejí kolem její ratifikace velmi vyhrocenou atmosféru. Jde o důkaz, že ústavní smlouva není „technicistním“ dokumentem, ale naopak zásadní křižovatkou, která rozhodne o podobě evropské integrace na dlouhá léta dopředu. Nervozita sílí zejména ve vztahu k zemím, které se rozhodly svěřit rozhodnutí občanům v referendech – tam jsou výsledky ratifikace do poslední chvíle otevřené.

Jak evropské instituce, tak zjevně i mnohé vlády členských zemí EU se chystají uvolnit značné finanční prostředky na tzv. informační kampaně o euroústavě, zaměřené ovšem pouze a výhradně na její propagaci. Hrozí tedy, že za peníze evropských daňových poplatníků bude šířen pouze jeden – oficiálně povolený – názor na euroústavu, což má velmi málo společného s férovou, otevřenou a demokratickou debatou.

Už řadu měsíců slýcháme od mnohých evropských politiků výroky, které jsou skutečně na pováženou. Ještě více na pováženou je skutečnost, že se nad nimi nikdo příliš nepozastavuje. Mnohé lze označit za více či méně otevřenou formu nátlaku na veřejnost.

TIP: Jak funguje revolvingový úvěr nebo půjčka pro dlužníky?

Apokalyptické předpovědi

Slyšeli jsme například různé apokalyptické předpovědi o tom, že bez ústavní smlouvy stihne Evropskou unii katastrofa, že přestane fungovat, že se integrační proces definitivně zadrhne, či zhroutí. EU dodnes fungovala podle stávajících smluv, i po rozšíření na 25 členů, a žádná krize ji nepostihla. Nedošlo by k ní samozřejmě ani po případném neschválení euroústavy. Pouze by bylo zapotřebí najít poněkud odlišný model, než je ten stávající, pro soužití evropských států a národů (nejspíše model flexibilní, vícerychlostní EU).

Slyšeli jsme také úvahy, že pokud smlouvu neratifikuje jen pár zemí (jedna, dvě, tři…), stejně vstoupí v platnost pro ty, které ji ratifikovaly. To by ovšem bylo v zásadním rozporu s dosavadní smluvní základnou EU, podle které lze smlouvy o EU měnit pouze jednomyslně. Pokud by tedy byly stávající evropské smlouvy dodrženy, odmítnutí euroústavy byť jen jedinou zemí znamená, že euroústava neplatí.

Náznaky hrozeb

Slyšeli jsme dokonce náznaky hrozeb, že země, která se svobodně rozhodne ústavu neratifikovat, bude vyzvána k opuštění EU či dokonce z EU vypuzena, bude politicky izolována a ocitne se na okraji evropského dění, ač neexistuje žádný právní ani věcný základ k podobným krokům. Takové zacházení s dotyčnou zemí by znamenalo definitivní posun od demokratické Evropy rovnoprávných států k Evropě silových a mocenských prostředků minulosti, patřících do 19. a 20. století.

Zarážejícím a varovným faktem je, že k papouškování svrchu uvedených výhrůžek se stále častěji uchylují i někteří čeští politici, ať bývalí (exprezident Havel, exministr zahraničí Zieleniec) či současní (premiér Gross, předseda sněmovny Zaorálek). Strašení veřejnosti povede k jedinému: občané se budou v referendu rozhodovat s pomyslnou „pistolí u hlavy“, s pocitem, že správná je pouze jedna odpověď (ANO), s obavou, že když se rozhodnou „špatně“ (tedy NE), někdo zmáčkne spoušť.

Referendum, konané v ovzduší uměle vybuzené hysterie, je bezcenné, protože nebude skutečným obrazem názoru veřejnosti, ale pouhým zmanipulovaným alibi pro ratifikaci euroústavy doslova za každou cenu.

TIP: Co nabízí obchod Čas Na Boty?