Česká politika potřebuje naléhavě svěží vzduch

Když zhoustne atmosféra, vyplatí se otevřít okno. Jestliže je česká politika k nedýchání, víme o tom své: historicky se to řešilo i defenestracemi. Někteří tvrdí, že tu není prostor pro nový politický projekt. Současná krize po takovém projektu, stojícím na liberálně-demokratickém východisku, ale vysloveně volá. Pokusme se otevřít nové okno, česká politika si žádá svěží vzduch. Co k tomu potřebujeme? Ne nic, a nic méně, než obnovit vztah k občanům – vztah založený na důvěře. I v tomto případě by se vyplatilo méně emocí, více nadhledu a více úcty. I nám někdy chybí více racionálního myšlení i nadhled. Troufám si ale tvrdit, že politikům v našem klubu úcta k občanům nechybí. Máme tento princip v našem klubovém memorandu. Nový politický projekt musí vzít konečně občany do hry, nikoliv z něho dělat pouze objekt hazardního testu.

Malé a velké třesky

Jsou přece v české politice stále otevřená témata, která by se neměla přehlížet. Nežijeme již v době „velkého třesku“ 90. let, ale na počátku věku spíše „třesků malých“. Trojice hodnot, které stojí na počátku demokracie: rovnost-svoboda-tolerance, jsou těmi, které by neměly být rozmělněny. O jejich podstatě ovšem rozhodují velmi praktické otázky.

Zkusme některé: Je rovnost před zákonem rovností i v přístupu k povolání? Máme svobodnou zemí s rovným přístupem ke vzdělání? Tolerujeme lidi z menšin? Vstoupili jsme do EU, jaký je náš vztah k imigrantům – z Ukrajiny, ale i Běloruska? To souvisí s identitou: Jistě, jsme Češi, máme úmysl být ale také Evropany? Ekologie není přece jen vztah k přírodě: Ptáme se, jaké jsou u nás vztahy mezi mladými a starými lidmi? A jedna z posledních: Nestojíme někdy trochu bezradně před novými technologiemi a jejich dopady?

Naším společným jmenovatelem je otevřenost. Měli bychom umět otevírat témata, ale nabízet i řešení a nebát se rizika. Uchovat si chladnou hlavu není vždy snadné. Strkat ji ale do písku je alibismus, který bychom si počátku nového věku neměli dovolit.

Mluvení a mlčení

Říká se, že „mlčeti je zlato“. Ano, v politice se často mluví, a to nikoliv pouze „stříbro“. Někdy mám dojem, že se i zbytečně „žvaní“. Vždyť slova by měla mít svou váha, natož činy. Nemohla jsem ale mlčet k tomu, když premiér této země začal hazardovat s důvěrou občanů. Považuji ovšem za krajně nemravné, když o mravnosti mluví lidé, kteří o svých vlastních nemravnostech spíše mlčeli. Je toto politika? Vláda vzešla z voleb, a pouze občané mohou posoudit, zda v příštích volbách získá důvěru, politická důvěra se ale tvoří každým dnem. Považuji za varovné, jestliže vláda předčasně ukončuje svůj mandát proto, že její koaliční partneři nevěří společnému premiérovi. Je ale větší pokrytectví tvrdit, že politická rozhodnutí nejsou spjata s kalkulacemi?

Není divu, že o české politice mají lidé často mínění nevalné. Její úroveň ale nezvýší brutální pokusy o řešení, které svědčí mnohem více o potřebě zvětšovat si vlastní ego.

Důvěra v pluralitu

V klubu, jemuž předsedám, jsou senátoři, zvoleni na kandidátkách Cesty změny (CZ), Evropských demokratů (ED), Liberální strany (LiRA), Občanské demokratické aliance (ODA) a Strany zelených (SZ). Každý z nich má svá témata, projekty, postoje. V dílčích věcech jsme mnohdy rozdílní, spojuje nás ale přesvědčení, že pluralita je hodnotou demokracie, a názor každého člověka má váhu. Klub otevřené demokracie (KOD) opravdu není vládní klub, byť jsou v něm i členové Unie svobody-Demokratické unie (US-DEU).

Myslím, že na principu plurality může vzniknout projekt, o němž se v poslední době mluví, snad až příliš. Politická kultura o kterou mi jde, nemusí být jenom věčným vytlačováním, překlápěním, lakováním nebo dokonce i nestydatým loupením. Senátory KOD spojuje víra, že pluralita demokratické myšlení a chování je dobrým předpoklad ke vzniku politické strany. Půjde-li o „pátý element“ české politiky, musí přinést i jinou politickou kulturu. Měli bychom mít na paměti, že náš prostor není místem pro vůdce, kteří hodnotám, na nichž demokracie stojí, vůbec nevěří. Bez vůle hodnoty uskutečnit ale zůstaneme jen u reminiscencí a věčně živých přísloví.

Autorka je senátorkou Parlamentu ČR, předsedkyní Klubu otevřené demokracie (KOD).