Nechci chodit do práce – jak řešit, co dělat, zkušenosti
Syndrom vyhoření se může týkat kohokoliv. Přichází plíživě a pokud není brán vážně, udeří plnou silou, kdy už nemusí být cesty zpět. Jak jej překonat a začít chodit do práce opět s chutí?
Modelový příklad: Žena již 32 let pracuje jako zdravotní sestra. Po škole nastoupila na internu, poté na LDN a teď pracuje v domově pro seniory. Od školy pracovala hlavně se seniory. Vyhovovala jí klidná práce, ráda poslouchala jejich životní příběhy a zkušenosti.
Poslední dobou ji však všechny jejich stesky a stále se opakující životní příběhy unavují. Do práce se vůbec netěší, je tam podrážděná. Kdykoliv může, trávím čas na sesterně, což začalo vadit i jejím kolegyním, které si stěžují, že musí dělat práci za ni.
Kdysi si šla raději vypít kávu na některý pokoj za klienty, dnes se jí tam kolikrát nechce, když vidí, že bliká zvonek. Uvědomuje si, že je to špatně, je protivná sama sobě, avšak pocit nechuti k práci nemůže překonat.
Manžel už si taky všiml, že se něco děje, že si pořád stěžuje na bolest hlavy, když má jít do práce. Domů chodí ustaraná. Manžel už říkal, aby si našla novou práci. Loni jí bylo 50 let a nic jiného než práci zdravotní sestry neumí. Práce ji teď nebaví, ovšem nedokáže si představit, že by byla nezaměstnaná.
Syndrom vyhoření
Vyhoření je stav fyzického a emocionálního vyčerpání. Může k němu dojít, když pracovník zažívá dlouhodobý stres v zaměstnání nebo když dlouhodobě pracuje na fyzicky nebo emocionálně vyčerpávající pozici.
Běžné příznaky vyhoření:
- únava, vyčerpání
- pocit bezmoci, uvěznění a/nebo porážky
- pocit odloučenosti/osamělosti ve světě
- cynický/negativní pohled na věc
- pochybnosti o sobě samém
- odkládání a prodlužování času na dokončení věcí
- pocit přetížení
Vyhoření není něco, co by samo od sebe zmizelo. Spíše se může zhoršovat, pokud pracovník neřeší základní problémy, které ho způsobují. Pokud bude příznaky vyhoření ignorovat, může to v budoucnu způsobit další potíže s fyzickým i duševním zdravím.
Přestože je syndrom vyhoření velmi rozšířený, je často nepochopen, stigmatizován a stojí jak zdraví a pohodu zaměstnanců, tak produktivitu zaměstnavatelů.
Jak se bránit vyhoření
Popisovaný stav vykazuje známky syndromu vyhoření. Práce ve zdravotnictví, kde je v denním kontaktu s nemocnými lidmi, kteří potřebují zdravotní péči a také vlídné slovo a vyslyšení, je velice náročná.
Žena sama cítí, že postoj k práci se změnil, a přála by si, aby svou práci vykonávala jako dřív, s radostí. Možná by jí prospěla dovolená, aby si na chvíli od práce odpočinula, věnovala se jen sama sobě, svým potřebám. Nárok na dovolenou má žena ze zákona.
U lidí pracujících ve zdravotní či sociální sféře je důležité, aby uměli relaxovat a po práci zregenerovali své síly. Již 32 let pracuje s jednou cílovou skupinou, a to se seniory. I toto jednostranné zaměření je náročné.
Pokud nechce zcela změnit práci a myslí, že by mohla nadále pracovat ve zdravotnictví, mohla by se pokusit zaměřit na jinou klientelu, například děti, zdravotně postižené. Je možné, že v práci s jinou cílovou skupinou by zase našla potěšení a smysl.
Pokud by se přece jen naplnily myšlenky na změnu zaměstnání, má žena v mezidobí hledání nové práce nárok na podporu v nezaměstnanosti.
Někdy může ale nespokojenost v práci dosáhnout takové míry, že nezbývá než pracovní místo zkrátka opustit. V takovém případě je potřeba podání výpovědi – vzor zdarma lze stáhnout online.