Svéprávnost – jak vrátit

Životní osudy vedou nekonečným množstvím cest. Leckdy člověka zavedou na scestí, které může z právního hlediska vyústit až ke zbavení svéprávnosti. Jak svéprávnost navrátit, pokud je dotyčný přesvědčen, že k jejímu omezení již není důvod?

Modelový příklad: Před třemi lety byl muž omezen ve způsobilosti k právním úkonům z důvodu závislosti na hracích automatech. Opatrovníkem byla stanovena jeho matka. V posledních třech letech muž dvakrát neúspěšně absolvoval léčbu v psychiatrické léčebně.

Nyní je však již rok po poslední třetí léčbě a na automaty za tu dobu ani jednou nesáhl. Dokonce začal pracovat a postupně se snaží splácet dluhy, které si v období závislosti nadělal. Myslí si, že již není nutné, aby byl nadále omezen.

Matka s tím ovšem nesouhlasí. Říká, že takhle je to nejlepší, avšak muže už nebaví ji neustále žádat o peníze. Chce žít svým vlastním životem a v budoucnu se osamostatnit. Jak zažádat o navrácení plné způsobilosti k právním úkonům, když opatrovník zásadně nesouhlasí?

Omezení svéprávnosti

Dle občanského zákoníku lze ke zbavení svéprávnosti přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká. Omezit svéprávnost člověka může jen soud a jen tehdy, hrozila-li by mu závažná újma, například podpis lichvářské půjčky, uzavírání nevýhodných smluv či jiné nebezpečné nakládání s majetkem či sebou samým.

Právě zmíněné půjčky přes lichváře představují velké nebezpečí, jelikož dokážou člověka dostat do skutečně závažných finančních problémů. Omezení svéprávnosti je v tomto případě namístě.

Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nejdéle na tři roky. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.

Navrácení svéprávnosti

To, že opatrovník nesouhlasí s navrácením způsobilosti k právním úkonům, je nepodstatné. Návrh na navrácení způsobilosti k právním úkonům může být mimo jiné zahájen i na návrh osoby, která byla ve způsobilosti omezena. Souhlas maminky tedy není vůbec potřeba, návrh si může podat muž sám.

Jestliže však soud jeho návrh opakovaně zamítl a nelze-li očekávat zlepšení mužova stavu, může soud rozhodnout, že mu toto právo po přiměřenou dobu, nejdéle však po dobu 6 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nepřísluší. Tak hlásá Zákon č. 292/2013 Sb. Zákon o zvláštních řízeních soudních.

Aby soud mohl návrhu vyhovět, musí během soudního řízení dojít k závěru, že již pominuly důvody pro omezení, které existovaly v době, kdy byl vydán původní rozsudek. Do návrhu je potřeba uvést ty skutečnosti, které dokazují, že pominuly důvody pro omezení způsobilosti k právním úkonům. Například, že se muž podrobil léčení, dále, že si našel práci a že se snaží splácet dluhy vzniklé během jeho závislosti.

Soud je povinen v řízení o způsobilosti k právním úkonům zjistit všechny relevantní skutečnosti tak, aby mohl spravedlivě rozhodnout. Musí přihlížet jak k důkazům, které navrhují jednotliví účastníci, tak k důkazům, které si sám obstará.

Za důkazy lze zejména považovat výslech muže, výslechy svědků (např. rodinných příslušníků), znalecké posudky vypracované soudním znalcem z oboru psychiatrie a různé listinné důkazy (smlouvy, dopisy).