V Paříži zabila střecha terminálu i jednu Češku. Španělský princ si vzal novinářku

Palma. Který z českých listů si dnes odnáší pomyslnou zlatou palmu za to, že vyrazí dech více čtenářům? Při pohledu na titulní stránky českých novin je to zápas mezi smrtí a svatbou – alespoň při pohledu na „intelektuální“ Lidové noviny a „bulvární“ Mladou frontu Dnes. Stejný vydavatel, německé Rheinsische Verlang, trochu zklamaly svou pověst. Lidové noviny drtí čtenáře titulkem „Střecha letiště zabila Češku“, zatímco Mladá fronta Dnes jenom trochu straší tím, že „Vláda nemá peníze na slíbené platy“.

Údiv. Že by snad chtěly prodělečné Lidové noviny přetáhnout část z výdělečné Mladé fronty Dnes? Ne, to jistě ne, protože, když jste novinář, jde přeci o to, že „se to stalo“, jak mi před časem tvrdila jedna mladá a značně natvrdlá novinářka (tedy nic proti natvrdlým starým novinářům, že?).

Ovšem Právo, které se dlouhodobě profiluje jako deník s nejvyšší úrovní politického zpravodajství, má jasno. Hlavní titulek levicového listu zní: „V Cannes vyhrál protibushovský film“. „Kultura“ zase jednou po čase pronikla na titulní stranu, protože americký režisér Michael Moore, který převzal v Cannes Zlatou palmu za svůj kontroverzní film „Fahrenheit 9/11“, je prostě pořádný kolík.

„Je to poprvé od roku 1956, kdy si palmu vítězství odvezl z Cannes dokumentární film a rozhodnutí poroty, i když ta tento záměr odmítla, je nečekaným, ale jednoznačným politickým prohlášením. Michael Moore tak zažil v sobotu večer v Cannes již druhý bouřlivý aplaus (první vypukl bezprostředně po uvedení filmu) a zároveň i satisfakci poté, co v USA od uvádění jeho filmu do kin odstoupil původní distributor, a i když ho již převzala společnost Miramax, dosud není zcela potvrzeno, kdy se Fahrenheit 9/11 dostane do kin,“ píše Právo, které vyslalo do Francie na festival filmovou veteránku Věru Míškovou.

Za těmito a jinými skandálními zprávami není třeba hledat „věci za zrcadlem“. Novinářova práce je byznys, a podle toho to také vypadá. Jen Hospodářské noviny, které mají „byznys“ takříkajíc ve svém titulku, řeší záhadně zcela jiné věci.

Praskání

Dámy a paní jistě nepotěší smrt české turistky, která zahynula v nově vybudovaném terminálu E2 pařížského letiště Roissy/Charlese de Gaulla. „Někteří cestující zaslechli praskání a skřípot a ze stropu se začal sypat betonový prach. Je to pro nás krutý den, protože k neštěstí došlo v prestižní části letiště,“ cituje Právo z agentur mluvčí letového provozu. „Na letišti byl vyhlášen poplach, postižený terminál byl evakuován a byla zde zřízena improvizovaná ošetřovna,“ popisuje strašlivé okamžiky deník.

S odvoláním na agenturu AFP, se čtenářky a čtenáři dozvídají, že za důvodem neštěstí byla patrně konstrukční chyba. „Přesné důvody neštěstí dosud nejsou známy, možnost atentátu ale úřady vyloučily. Podle agentury AFP se zřítil celý jeden velký segment moderní budovy, která má tvar elipsovitého tunelu a je dlouhá několik set metrů. Betonové bloky se zřítily do odbavovací haly a také na jednu z prosklených kovových lávek, které vedou z budovy a na jejichž konci jsou choboty k letadlům,“ píše list.

Bez teplot

Co bylo důvodem k tomu, že si korunní princ Filippe bere novinářku Letizii Ortizovou? Láska? Peníze? „Jedenatřicetiletá princezna se jednou stane první španělskou královnou, která nepochází ze šlechtického rodu. Obřadu se zúčastnilo 1400 hostů, mezi nimi i Václav Havel,“ oznamuje Mladá fronta Dnes v popisku k fotografii. To nám sice na otázku neodpovídá, zato nás vybízí k otázce jiné. Co vedlo prezidenta Václava Havla k návštěvě této svatby? Potřeba provětrat si plíce?

TIP: Jak funguje povinné ručení srovnání a jak pomůže povinné ručení kalkulačka?

Ne, jistě ne, omlouvám se za nepatřičný komentář. Že by snaha provětrat nové šaty bývalé první dámy? Jistě ne, jistě ne. Copak může bývalá první dáma Dagmar konkurovat v kontextu vybraného šlechtického vkusu? Považte: „Zatímco princ Felipe měl na svatbě vojenskou uniformu, nevěsta přišla k oltáři v šatech z hedvábného tylu světlé perleťové barvy s vyšíváním a vlečkou dlouhou tři metry. Na hlavě měla čelenku z platiny s brilianty.“

Stálo to ale Havlovým za to? „Exprezident Václav Havel jel na sobotní svatbu španělského následníka trůnu nemocný. Dvakrát měl cestou potíže s dýcháním a domů se vrátil vyčerpaný,“ píše Mladá fronta Dnes. „Cesta byla náročná, ale navzdory několika dýchacím komplikacím ji zvládl v pohodě. Teď odpočívá a je bez teplot,“ řekl v klidu Havlův tajemník Jakub Hladík s tím, že exprezidenta ve Španělsku provázel jeho současný osobní lékař Tomáš Bouzek. „Následující dny se Havel bude léčit doma a pro další týdny se uvažuje o ozdravném pobytu v lázních,“ upřesňuje list.

Pravidelné potíže s teplotou má ale nejen bývalý prezident, horečku dostávají i obyčejní lidé, to je známé. Málokdo si ale horečku jezdí vyvolávat na šlechtické svatby. I když, kdo ví, třeba jde jen o jiný životní styl, který nám smrtelníkům, je tak trochu vzdálen. Jak podotýká přítel bývalého prezidenta a bývalý hradní architekt Bořek Šípek: „Disciplinovaný pacient asi příliš není; jak může vstát, tak vstane. Nakonec jel i do Španělska, i když mu nebylo dobře.“

Plesl k ničemu

Když už jsme u těch politických celebrit. Novinářský bitbul Jaroslav Plesl se dnes znovu (pokolikáté již?) zakousl v Lidových novinách do lýtek nynějších hradních poskoků. Koho to baví, jistě se tím pobaví, protože z Plesla mluví „životní zkušenost“. Plesla baví například sledovat „myšlenkový tok“ člověka, který se nyní vydává za hradní mluvčího – jmenuje se Petr Hájek, a již jsme o něm kdysi psali. To Plesl o něm ale píše častěji, a v dnešních Lidových novinách tomu dává titulek: „Mluvčí na Hradě je k ničemu“. K čemu ten článek je?

„Dočasně znamená v Česku navždy. A tak když před deseti měsíci začal jako tiskový mluvčí prezidenta dočasně fungovat jeho dlouholetý pobočník Petr Hájek, bylo jasné, že se jiný mluvčí hned tak nenajde,“ zahajuje neonormalizační parafrází Jaroslav Plesl. O tom, jak tato nová normalizace se všemi průvodními rysy funguje, se daří Pleslovi vrchovatě. Člověk si tak říká, jak to vlastně ten Plesl ale myslí, když tomu věnuje takový prostor.

Asi ho to trápí, připusťme. Protože, opravdu, mít prezidenta, z něhož má tato země z ostudy kabát, aniž by to 70% občanů, pro něž je takto populární, bralo za bernou minci, je vskutku zoufalé. Plesl přichází satiricky s nápadem, jak tu popularitu ještě zvednout. „Mám pro hradní tiskové úředníčky návrh, jak prezidentovu popularitu zvednout na 110 procent. Stačí neodpovídat na žádné dotazy dotěrných novinářů, televizím umožnit natáčení pouze němých záběrů uculující se hlavy státu a na cesty do zahraničí zvát výhradně fotografy. Pak je samozřejmě zbytečné hledat prezidentovi nového mluvčího,“ téměř uzavírá.

Škoda jen, že Klaus není Lukašenko, to by se nám teprv žilo. Kolik takových Pleslů by bylo hrdiny nezávislého tisku? Dějiny ale nepředěláš, stejně jako ne marnost takových textů, které jen bohužel zvyšují neomylnost této prázdné moci. Zlatá palma zkrátka Pleslovi opět unikla.

TIP: Jaké má podmínky půjčka bez doložení příjmů?