Scout odkrývá příběh barevných zdí v Lipsku

Nejdou přehlédnout. Barví vybílené fasády opuštěných domů, plní je malůvkami, symboly a podobiznami často s politickým podtextem. Říká se jim muraly. Tyto velkoformátové kresby skrývá kdejaká fasáda opuštěného domu. Ve východoněmeckém Lipsku se rozšafné malby shodně vrací k přelomovému roku 1989. A jsou plné pastelových barev. Vydat se právě sem nafotit Škodu Octavii Scout byla jasná volba. Má to i jistou symboliku.

V roce 1989 praskaly ledy. Hitem mladoboleslavské automobilky byl tenkrát Favorit. Poslední ryze české auto převezlo Československo z komunismu do kapitalismu. To Němci už dávno slavili přes deset milionů vyrobených golfů. Wolfsburg byl ale na Západě, kousek od hranic NDR. Za oponou měl úspěch spíš cvikovský Trabant. Byla jich plná města, včetně Lipska.

Michaelu Fischerovi bylo dvacet, když se v největším saském městě východní Němci poprvé ve velkém odhodlali vyjít do ulic. Studovat nesměl, takže dělal, co se dalo. Hlavně maloval. Proti komunistické straně Německa demonstrovalo v lipských ulicích 9. října 1989 na 70 tisíc lidí. Fischer na takzvaných pondělních protestech nechyběl. Toto odhodlání zažehlo společenské změny v celém východním Německu a byli to právě obyvatelé Saska, kteří svým odhodláním začali na dálku strhávat berlínskou zeď.

Věděli jste, že… Škoda Octavia Combi Scout (2.0 TDI, 110kW, 4×4) na snímcích je lakovaná v metalízové barvě Race Blue? Mladoboleslavský výrobce už řadu let pojmenovává odstíny laků anglickými adjektivy jako Corrida Red (pro červenou) nebo Sprint Yellow (pro sytě žlutou). V „závodní modré“ se ukázala poprvé Octavia RS, a to v roce 2005 na frankfurtském autosalonu. Totožný odstín měla Octavia s pořadovým číslem 4 000 000 v roce 2013. Letos výroba oblíbeného modelu překonala milník 6 milionů kusů.

Pád železné opony byl zlomový, a to i pro automobilový průmysl. Česko-německé partnerství začínalo na půdorysu Klausových privatizací dostávat reálné obrysy. Prodej státní Škodovky dojednával za českou stranu hlavně Petr Pithart, předseda české vlády v rámci federace. Za Němce šéf VW Carl Hahn. Konečné slovo padlo v dubnu 1991, i přes námluvy Renaultu se Češi rozhodli prodat Škodu právě Volkswagenu. Nic z toho by se nebýt podzimu 1989 nestalo.

Die Mauer muss weg. Zeď musí pryč. Keine Gewalt. Žádné násilí. Freie Wahlen. Svobodné volby. A hlavně: Wir sind das Volk! My jsme lid! Události roku 1989 dnes ožívají na východní fasádě lipského hotelu Marriott. Doplňují je pitoreskní a sytě barevné postavičky protestního davu. Celé je to hravé, zlehčující až dětinské. A přitom hloubka příběhu zažraná ve zdi zůstává. Michaelu Fischerovi bylo 40, když tento obrovský mural v Lipsku k výročí podzimu 89 namaloval. Trvalo to půl roku. Na tři tisíce metrů čtverečných vyplýtval dnes známý streetartový umělec tři a půl tuny barvy.

img_4801-2-6739017 Mural připomínající události 1989 v Lipsku

Před východní stěnou hotelu Marriott se auto vyjímá. I když může tu působit trochu nepatřičně. Octavie krátce po revoluci na vzkříšení ještě čekala, k návratu slavného jména na silnice došlo až pod křídly VW v roce 1996. Mimochodem za přispění podvozku z už zmíněného Golfu. Projíždět lipské ulice za volantem Favoritu by mělo asi větší symboliku, ale také Scout má na Němce vzpomínky. Tak třeba před třemi lety se třetí předfaceliftová generace oplastovaného kombíku ukázala na lipském autosalonu. Časy se mění. Dnes už se tu výstava aut nepořádá a Octavii od té doby přibyly dvě oči.

Leckdy zkreslený názor, že oplastovaná auta s pohonem všech čtyř kol se s větším terénem nepopasují, Scout vyvrací na kdejaké polňačce (a ne nutně v Německu). Šikovné kryty chrání podvozek, palivové vedení i ramena náprav. Za auto navíc zapřáhnete až dvě tuny. Čtyřkolka má navrch hlavně v zimě, kdy lepší trakce usnadňuje manévrování. Nezapomeňte ale na pořádné pneumatiky, pro auta do terénu a SUV můžete pořídit speciální gumy.

Přestože tento pestrobarevný Fischerův mural u Richard-Wagner-Strasse v centru Lipska je mezi turisty nejznámější, pomalovaných domů najdete v půlmilionovém saském městě mnohem víc. Objíždím jich v modravém Scoutovi hned několik. V řadě z nich už dávno nikdo nebydlí. Po pádu zdi se průmyslové centrum NDR vylidnilo. V Lipsku ztratilo krátce po roce 1989 práci na 40 tisíc lidí. Odhaduje to John Crites, expert na sociální bydlení. V dalších deseti letech město opustilo 100 tisíc obyvatel.

img_4770-400x267-1040913 Octavia Scout před lipskou univerzitou

Teď se do Lipska lidé vracejí, je to jedno z nejrychleji rostoucích měst v Německu. Bývalé průmyslové areály mění umělci na výstavní haly, vrací se do nich život. Ve čtvrti Plagwitz na západě města vzniklo z největší přádelny bavlny v Evropě obří kulturní centrum. Rozlehlý desetihektarový areál z roku 1881 teď hostí ateliéry, galerie, knihovny. Vznikly v něm také krásné industriální fotografie k nedávnému testu Nissanu X-Trail.

Podobná přeměna jako fabriku na zpracování bavlny potkala i bývalou tepelnou elektrárnu v přilehlé čtvrti Lindenau na Saalfeldstraße. Mezi starými kotly a zrezivělým potrubím se už dva roky pořádají výstavy. Tam, kde umounění chlapi koksovali uhlí, teď výkonné projektory na otřískané cihlové zdi promítají působivý videomapping. Vznikají i nové monumentální stavby jako skleněná budova lipské univerzity od rotterdamského architekta Ericka van Egeraata. Lipští ji postavili v místech, kde stával gotický kostel, který se znelíbil komunistům. Nová budova nese jeho tvary.

Průmyslové Lipsko se mění v kulturní středobod na východě Německa. Místo Leipzig teď saskému velkoměstu Němci přezdívají napůl anglicky Hypezig, což odráží onen obrovský „hype“ neboli zájem a humbuk kolem Lipska. „V roce 2030 bude mít nejméně 680 tisíc obyvatel,“ napsal letos list Berliner Zeitung. Uznávaný týdeník Spiegel už před lety označil Lipsko za nový Berlín. Souhlasím, jen Lipsko je i na podzim díky svým pomalovaným domům o něco barevnější. Leč trabanty tu už nepotkáte.