Opatrovník – co to znamená, povinnosti, práva, zkušenosti

Opatrovnictví je závazek, jež s sebou nenese lehké úkoly. Vyžaduje svědomitost, odhodlání, trpělivost a péči. Povinnosti převažují nad právy. Co všechno zahrnuje status opatrovníka? Koho se týká?

Modelový příklad: Bratr je duševně nemocný a je hospitalizován v psychiatrické léčebně. Je vedeno řízení o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům. Muž zvažuje, že by mohl být bratrův opatrovník. Avšak mluvil o tom se známými a ti mu sdělili, že opatrovníkem by mohl být snad jen blázen. Že je s tím spousta problémů. Jaké povinnosti opatrovník má a jaká kritéria by měl splňovat?

Nezpůsobilost k právním úkonům

Každá funkce, a také funkce opatrovníka, s sebou nese práva a povinnosti. Rodinný příslušník většinou plní funkci opatrovníka svědomitěji, než někdo cizí. Práva a povinnosti jako opatrovníka se budou odvíjet podle toho, zda bratr (opatrovanec) bude ve způsobilosti omezen či plně zbaven. V případě pouhého omezení bude muž bratra zastupovat (činit právní úkony) v těch oblastech, pro něž bude bratr sám nezpůsobilý.

V případě plné nezpůsobilosti budete muset zajistit de facto úplně všechno, zajistit zdravotní péči, všechny jeho další potřeby jako oblečení, obuv, telefon, cesty, správu majetku, která musí být vedena odděleně od majetku opatrovníka a přehledně. Nutná je také spolupráce s lékaři a zdravotnickými institucemi při řešení bratrova aktuálního zdravotního stavu.

Omezení svéprávnosti

K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.

Omezit svéprávnost člověka může jen soud. Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.

Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.

Opatrování člověka

Problematika omezení svéprávnosti i opatrovnictví je definována Občanským zákoníkem 89/2012 Sb., kdy soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem.

Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna.

Za určitých okolností má opatrovník také občanskoprávní odpovědnost za škodu, kterou opatrovanec způsobí. Existují nějaká kritéria na opatrovníka? Ano, existují určité požadavky, které by měly být splněny. Nejsou však nijak uzákoněny a jsou spíše jakýmsi doporučením. Jedná se namátkou o otázku přiměřeného věku, dobrého zdravotního stavu – či alespoň takového, který není na překážku výkonu funkce.

Dále by měl mít opatrovník čistý trestní rejstřík. Vztah k bratrovi by neměl být nepřátelský, jelikož vztah opatrovníka k opatrovanci musí být založen na důvěře. Měl by také bydlet v přiměřené vzdálenosti od opatrovance, aby mohl být výkon opatrovnické funkce řádně realizován.

Povinnosti opatrovníka

K povinnostem opatrovníka náleží udržovat s opatrovancem pravidelné spojení, projevovat o opatrovance skutečný zájem, jakož i dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Rozhoduje-li opatrovník o opatrovancových záležitostech, srozumitelně mu vysvětlí povahu a následky rozhodnutí.

Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, včetně přesvědčení nebo vyznání, soustavně k nim přihlíží a zařizuje opatrovancovy záležitosti v souladu s nimi. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance.

Opatrovník dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním opatrovancovým představám a přáním.