Společné jmění manželů po rozvodu – jak vyřešit vypořádání

Společné jmění manželů zahrnuje majetek, který oba manželé nabyli během trvání jejich svazku. Dojde-li k rozvodu, je nezbytné se majetkově vypořádat. Vyřešit rozdělení nemovitosti je jednou z největších výzev. Jak docílit toho, aby byly uspokojeny obě strany, pokud se nemohou mezi sebou dohodnout? Pomůže soud?

Modelový příklad: Manželé byli rozvedeni, ovšem nejsou majetkově vypořádáni. Největším problémem je společná koupě rodinného domu z hypotéky a půjčky od Státního fondu rozvoje bydlení. Manžel by si nemovitost rád ponechal, převedl na sebe veškeré závazky, ovšem k vyplacení manželky se nemá.

Argumentuje tím, že bude splácet hypotéku následujících 25 let. Protože se oba na majetkovém vypořádání nebyli schopni dohodnout, zvažuje manželka podání návrhu k okresnímu soudu, aby je majetkově vypořádal. Okolí ženu varuje, že je to zdlouhavé, finančně náročné, ona nevidí jiné východisko. Dluhy zatím bývalí manželé splácejí ze společně našetřených peněz.

Jak finančně náročné je majetkové vypořádání manželů po rozvodu soudem? Může manželka podat k soudu žádost sama nebo pouze prostřednictvím právního zástupce? Jaké má mít žádost náležitosti?

Společné jmění manželů

Zánikem manželství zaniká i společné jmění manželů (SJM), které je nutné vypořádat. Od zániku SJM běží tříletá lhůta, ve které je možnost s manželem uzavřít dohodu o majetkovém vypořádání a nedojde-li k dohodě, má právo kterýkoliv z manželů podat návrh k soudu.

Jestliže do tří let nedojde k uzavření dohody, ani nebude podán návrh k soudu, zaniklý společný majetek bude vypořádán ze zákona dle tzv. zákonné domněnky (viz. § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník):

  • hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá,
  • ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné,
  • ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

Vypořádání společného jmění manželů lze docílit také podáním návrhu k soudu.

Podání návrhu k soudu

Návrh k soudu může manželka sepsat sama a také zároveň sama podat. Není nutné, aby návrh podával právní zástupce. Také se lze obrátit na právníka, a požádat jej o sepsání návrhu. Sepsaný návrh může k soudu podat právník, který v předmětném řízení může ženu zastupovat nebo si jej k soudu podá žena sama.

Z návrhu musí být patrno, kterému soudu je určen, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován. Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, jemuž je podání určeno.

Podání v listinné podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.

V rámci soudního řízení může žena hájit svá práva sama, nebo se nechat zastoupit právním zástupcem, případně požádat soud o přidělení bezplatného právního zástupce. Vzhledem ke složitosti případu je vhodné, aby návrh sepsal právník a aby ženu v předmětném řízení zastupoval.

Podání návrhu – poplatky

Za podání návrhu na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů se hradí soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Tento poplatek se zvyšuje o 5 000 Kč za každou nemovitost, která je předmětem vypořádání. Je možné také požádat soud o osvobození od hrazení soudního poplatku, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry.

Kromě zaplacení soudního poplatku vznikají různé druhy nákladů řízení – hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, soudní poplatek, ušlý výdělek účastníků, náklady důkazů (svědečné, znalečné), nebo náhrada za daň z přidané hodnoty.

Každý účastník si platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně a náklady svého zástupce. Společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství na věci a na řízení; nelze-li poměr účastenství určit, platí je rovným dílem. 

Od placení nákladů řízení je nutné odlišovat hrazení nákladů řízení. Hrazení nákladů řízení je ovládáno zásadou úspěchu ve věci. Soud může přiznat či nepřiznat náhradu nákladů řízení, nebo náklady poměrně rozdělit.