UAZ Hunter – recenze a test – rozměry, cena, spotřeba
Když se řekne výrobce automobilů, vybaví se velcí hráči v oboru, jako jsou VW Group, General Motors nebo Toyota. Dokonce i menší mainstreamoví výrobci, jako je Mazda, přikývnou. Ovšem existuje více výrobců, kteří přitahují pozornost. Například UAZ, ruská automobilka, která si rozšiřuje svou modelovou řadu o UAZ Hunter Expedition, silnější verzi SUV.
Pod označením Hunter se skrývá železo a guma smontovaná do tvaru auta. Někdejší parťák každé socialistické vojenské jednotky se vyrábí dodnes, a to dokonce ve speciálních edicích. Automobilka UAZ přichází čas od času s novou sérií modelu Hunter, u nějž se však toho nikdy příliš mnoho nemění.
UAZ Hunter
Vývojem nadšení Rusové začali 19. listopadu 2003 sériově vyrábět první modely Hunter v plné parádě s plastovými doplňky a na ruskou dobu moderním interiérem. Entuziasmus vývojářům vydržel až do roku 2010, kdy konečně přišli na to, že oplastovat klasiku není prodejně dobrý tah.
Tentokrát konstruktéři vzali karoserii klasického UAZu 469 a pod kapotu dali nové motory se vstřikováním Bosch. Mechanické počítadlo kilometrů nahradili elektronickým, a to bylo všechno. Výsledkem je stále vyráběné terénní retro s designem 70. let, které se nabízí také pro Evropu.
UAZ Hunter je autem spíše pro nadšence nebo dobrodruhy, kteří se nebojí ve městě sklidit obdiv a na okreskách udržovat předpisové jízdní tempo. Věrný soudruh z Východu jde opačným směrem než všichni ostatní, jelikož jeho modernizace probíhá stylem ubrání toho či onoho kousku plastu. Rusové se zkrátka řídí heslem Neměň, co funguje.
UAZ 469 spotřeba
V Jungle konfiguraci se UAZ 469 spotřeba pohybuje kolem 13 litrů na 100 kilometrů, běžným verzím stačí o dva litry méně. Ruský naftový motor ZMZ 51432 nabízí standardních 83,5 kW a krouťák 270 Nm od 1800 otáček za minutu. Oba motory pracují výhradně s pětistupňovým manuálem.
Limitované edice Jungle dorazily do Evropy hned tři. Ačkoliv se na první pohled liší pouze barvou, za volantem je poznat ruskou individualitu, protože se každé auto chová naprosto jinak. První z nich má tuhé řízení, u druhého jde příliš lehce trojka a šnorchl třetího modelu za jízdy zpívá.
UAZ Hunter – design
Po usednutí za volant rozhodně zaujme lakovaná palubní deska, u západních značek příplatková záležitost a tady standard. Pět kulatých budíků poskytuje potřebné informace o rychlosti (pro její výpočet je možné využít vzorec pro výpočet rychlosti), napětí, palivu a tlaku oleje. Jednoduchá konzole na přepínače zase hostí ovládání světel, nádrží a ventilátoru.
Minimum elektroniky má zaručit spolehlivost a možnost jednoduché opravy. Z dlouhodobého hlediska v sobě Hunter nezapře svůj původ, drobné opravy na něm bude řešit člověk pravidelně. Z konstrukčního hlediska je auto primitivní, proto žádné zásadní trable nelze čekat.
Edice Jungle má ve standardu jako jediná z rodiny Hunterů manuální klimatizaci. U spolujezdce lze najít masivní madlo, které řidiči ocení při terénní jízdě.
Kompletně gumová podlaha a kovové doplňky nabídnou snadnou údržbu. S trochou opatrnosti se UAZ umyje wapkou i zevnitř. Standardní volant Ikar chodí od výrobce vždy natočený doprava, a to kvůli výhledu na tachometr. Nastupování do pětimístného interiéru není úplně snadné, auto je totiž docela vysoko nad zemí a boční dveře má malé.
Ačkoliv základní koženková sedadla nemají boční vedení ani výhřev, jejich kouzlo spočívá ve variabilitě. Jestliže bude člověk bočním kolečkem točit dostatečně dlouho, sklopí sedadla téměř do roviny. V autě se dá potom s pomocí matrace pohodlně přespat.
UAZ Hunter – test
Jezdit v retrokáře, zvláštně takto upravené, má svoje stinné stránky. Hunter má téměř minimální odhlučnění, takže jsou neustále slyšet zvuky od převodovky, motoru, cinkajícího kovu, vrzající plasty i hučící ventilátor. Než začne klima efektivně chladit, zabere to dost času.
Spojkový pedál a volant podivně vrzavě houkají a tuhé nápravy mají vytvořené provozní vůle až po 2 500 kilometrech, proto jsou první cesty náročnější.
Každopádně jsou všechna auta pro terénní radovánky řádně vybavena. Vyšší světlé výšky bylo dosaženo instalací zesíleného odpružení a bodyliftu. Přidaný tlumič řízení má za úkol stabilizovat nerovnosti a vibrace přenášené do volantové tyče.
Obutí v podobě terénních pneumatik na ocelových off-roadových discích a boční nášlapy zprvu evokují dojem, že auto není zrovna stvořeno pro komfortní silniční jízdu. Přední pevnosťák a naviják jsou tady takřka samozřejmostí, stejně tak i expediční nosič. Verze pro Evropu se opět oproti ruskému originálu liší. Chybějící lanková ochrana proti vegetaci, přední rám a přídavná LED světla neplní evropské normy.
Papírově slabý motor však dokázal auto poměrně svižně rozhýbat na předpisovou padesátku. Mimo obec si Hunter taky nevede špatně, ačkoliv jízda v něm je spíše o pohodě a trpělivosti. Předjíždět s Junglem vyžaduje trochu cviku. Jakmile člověk sjede ze silnice, přichází teprve ta pravá legrace.
Čtyřkolku a redukci řadí člověk mechanicky druhou pákou koukající z gumové podlahy. Primitivní systém je náchylný na směr kol i povrch pod nimi, takže je občas nutné si buď couvnout, nebo naopak vyrazit kupředu. Zavěšení a pneumatiky vysloveně milují špatné cesty, takže vymést velkou díru nedělá Hunteru problém.
UAZ Hunter Expedition
UAZ Hunter Expedition je vybaven 2,6litrovým čtyřválcovým motorem o výkonu pouhých 128 koní (95 kilowattů) a točivém momentu 150 newtonmetrů. Výkon se přenáší přes pětistupňovou převodovku a uzávěrku zadního diferenciálu.
Výkonný nárazník umožňuje připojení zvedáku a navijáku. Nechybí ani tažné háky pro případ, že by se v ruských končinách něco zvrtlo. Přilnavost zajišťují pneumatiky BFGoodrich T/A obuté na černých ocelových kolech s možností volby větších pneumatik a kol. Světlá výška vozu je téměř 9,5 palce (241 mm).
UAZ Hunter Expedition není zcela bez funkcí. Má vyhřívaná přední sedadla – což je na mrazivé Sibiři nutnost -, která jsou potažena voděodolnou látkou s bílým prošíváním. Jedinečný prvek se nachází v zadní části vozu. Na rozdíl od tradičních SUV, která mají poklop, je UAZ Hunter Expedition vybaven zadními dveřmi, které se sklápějí, což zvyšuje vítanou flexibilitu při nakládání nákladu.
Proč je UAZ Hunter oblíbený
UAZ Hunter, často nazývaný také UAZ-469, je ruský terénní automobil, který získal velkou oblibu pro několik důvodů:
- Jednoduchý design a robustnost: UAZ Hunter má jednoduchý a funkční design, který je základem jeho robustnosti a spolehlivosti. Tento design umožňuje snadnou údržbu a opravy i v náročných podmínkách.
- Schopnost terénní jízdy: UAZ Hunter je navržen tak, aby se vypořádal s různými terénními podmínkami. Má pohon všech kol a nápravy s vysokým zdvihem, což umožňuje pohyb po nerovném terénu, v lese, na horách a dalších obtížných místech.
- Cenová dostupnost: UAZ Hunter je relativně cenově dostupný ve srovnání s jinými terénními vozidly na trhu. To z něj dělá atraktivní volbu pro ty, kteří potřebují spolehlivé vozidlo pro terénní podmínky, avšak nemohou si dovolit dražší alternativy.
- Historie a kultovní status: UAZ má dlouhou historii výroby terénních vozidel pro různé účely, včetně vojenských a civilních. Tento dlouhý záznam přispívá k jeho kultovnímu statusu mezi fanoušky terénních vozidel.
- Použitelnost v mnoha situacích: Díky svým terénním schopnostem a robustní konstrukci je UAZ Hunter vhodný nejen pro volný čas a rekreační aktivity, nýbrž také pro různé pracovní úkoly v obtížných podmínkách.
- Jistá nostalgie: Pro mnoho lidí má UAZ Hunter nostalgičtější nádech, protože jeho design a vzhled zůstaly podobné po mnoho let, a tím pádem může vyvolávat vzpomínky na minulost.
Všechny tyto faktory přispívají k oblíbenosti UAZ Hunter mezi lidmi, kteří hledají spolehlivý a cenově dostupný terénní vůz. UAZ Hunter cena se totiž pohybuje kolem pouhého půl milionu korun.
Publikováno: 14. 8. 2023
Cílem portálu Vdenik.cz je poskytnout návštěvníkům důležité informace co nejpoutavější formou. Články píšeme o diskutovaných tématech z nejrůznějších oblastí - např. z podnikání, pojištění, nejnovějších trendů ve světě či cestování. Vždy míříme na největší srozumitelnost a čtivost.
Více
